Lupénka

Kožní postižení je pro psoriázu typické. U většiny pacientů se objeví jako první příznak, u 10-20 % lidí se současně vyskytne i postižení kloubů. Většinou jsou postiženy i nehty.

Příčiny lupénky

Příčina vzniku onemocnění je stále nejasná. Určitou roli hraje genetická predispozice, což dokládá rodinný výskyt onemocnění. Ne u všech lidí s rodinným výskytem psoriázy se však onemocnění rozvine, je nutná přítomnost dalších faktorů. Mezi uznávané spouštěcí faktory lupénky (psoriázy) patří např. infekční onemocnění, fyzikální faktory ( UV záření) a chemické látky, psychické vlivy, léky, klimatické vlivy a další. Podkladem onemocnění lupénkou je zánětlivý proces v kůži, přičemž hlavní role je připisována T lymfocytům (druh bílých krvinek).

Projevy lupénky

Typickým projevem na kůži je plochá nebo mírně vyvýšená ostře ohraničená červená skvrna krytá snadno odlučitelnou bělavou šupinou kůže. Příznačné je snadné odlučování šupin nehtem. Škrábání ložisek snadno způsobí bodovité krvácení, neboť vrchní pokožka je výrazně ztenčena a malé trauma postačí k narušení kožních vlásečnic. Ložiska se mohou rozšiřovat a pokrývat i rozsáhlé plochy. Nejčastější lokalizací jsou především místa vystavená tlaku – kolena, lokty, křížová krajina, nehty a kštice. Lupénka může postihovat také místa kožních záhybů, pak mluvíme o tzv. obrácené formě lupénky (psoriáza inversa). Při postižení nehtů, které se vyskytuje  asi  u poloviny nemocných lupénkou, je typickým  nálezem tzv. dolíčkování nehtů, kdy na nehtových ploténkách nalézáme bodovité jamky a dále žlutohnědé (olejové) skvrny pod nehtem.  Nejčastější subjektivní obtíží pacientů je svědění. Při postižení kloubů (psoriatická artritida) dominují bolesti, otoky a ztuhnutí kloubů, typické je postižení koncových mezičlánkových kloubů na prstech.

Diagnózu onemocnění stanoví kožní lékař s pomocí histologického vyšetření odebrané tkáně.

Léčba lupénky

V léčbě lupénky (psoriázy) se využívají jednak lokální přípravky ve formě mastí, fotoléčba a celkově podávané léky. U postižených s menším rozsahem ložisek většinou dostačuje místní léčba. Nejvíce se používá salicylová kyselina a lokální kortikosteroidy, které mají silný protizánětlivý efekt. Další možností jsou  analoga vitaminu D a lokální retinoidy, které jsou však cenově méně dostupné. Tradiční místní léčbu představuje dehet a jeho syntetické deriváty.

Dalším léčebným přístupem je fototerapie. Zahrnuje jednak využití přírodního UV záření  (přímořské pobyty), jednak záření vydávané speciálními zářiči. Používá se hlavně záření UVB spektra. Metoda PUVA zahrnuje podání tzv. psoralenů – látek, které zvýší citlivost kůže na následně aplikované UVA záření.

Celková léčba se používá pouze u těžších forem lupénky (psoriázy) s rozsáhlým postižením, u nemocných nereagujících na lokální léčbu, při postižení dlaní a plosek apod. U nás se nejčastěji používají aromatické retinoidy, metotrexát a cyklosporin A. Hlavní nevýhodou těchto léků je jejich vysoká toxicita a množství vedlejších nežádoucích účinků, které často vedou k jejich nucenému vysazení.

Zvýšení účinku léčby se dosahuje kombinací různých léčebných přístupů. Někdy se používá tzv. rotační léčba, kdy střídáme podávání různých typů terapie a snižujeme tak riziko vzniku vedlejších účinků. Určitou nadějí je nově se rozvíjející biologická léčba, která vychází z poznatků molekulární biologie. Tato léčiva působí na molekulární úrovni a ovlivňují tak zánětlivý proces v kůži, mají vysokou účinnost a méně nežádoucích účinků, jsou však velmi nákladná a proto jsou v současné době vyhrazeny jen pro určitou skupinu pacientů.

Lupénku je nutno léčit komplexně

Lupénka je chronická choroba, která výrazně snižuje kvalitu života nemocných, při těžším postižení může vést k sociální izolaci, horšímu pracovnímu uplatnění a v případě současného postižení kloubů až k invaliditě. Je třeba si uvědomit, že jakákoliv nemoc má určitý signalizační význam. Léčba by neměla spočívat jen v rutinním podávání léků a jejich pasivním přijímání pacientem, ale lékař by měl vést pacienta k přijetí zodpovědnosti za svou nemoc, objasnit mu psychickou a tělesnou provázanost, vliv životosprávy a nasměrovat pacienta k přemýšlení o své nemoci, jejímu pochopení, pochopení sebe samého a k aktivnímu pátrání po skutečné příčině nemoci, která může ležet v psychické oblasti, k pátrání po provokačních vlivech, které situaci zhoršují a jejich zvládání. Je možné využít pomoc dermatologa s psychosomatickou praxí, klinického psychologa, etikoterapeuta apod. Pomoci mohou také aktivní pacientské organizace.

Autor: MUDr. Jaroslava Marková