Chronická atopická dermatitida postihuje asi 20% osob na celé zeměkouli, tj. jednu pětinu lidstva. Nejvíce jsou postiženy děti, většinou docela malé děti, kterým nelze vysvětlit, proč je tělo tolik svědí. Právě svědění je hlavním příznakem atopické dermatitidy a to do té míry, že někdy zdůrazňujeme pacientům malým i velkým, že jejich onemocnění nemá klinický obraz, že teprve rozškrábání a zanesení sekundární infekce vytvoří náležitý chorobný vzhled. Množství postižených osob atopickým ekzémem se časem stále zvětšuje, velmi pravděpodobně v závislosti na špatném životním prostředí. Ovšem, nejsou to jen životní podmínky, které projevy choroby vyvolávají. Jde v podstatě o chorobu geneticky podmíněnou, příčinou je mutace na 21. chromosomu, které zaviní nedostatečně funkční lipidovou bariéru v kůži. Ta se pak stane průchodnou oběma směry – z těla uniká voda, a proto je kůže velice suchá a současně do kůže mohou vnikat alergeny z okolí, na které kůže reaguje zánětem. Tyto genetické okolnosti jsou příčinou dědičnosti, tj. atopičtí jedinci mají atopické děti. Choroba se tak promítá do dlouhé řady potomků, někdy více, někdy méně. Jsou atopické rodiny, ve kterých lze prokázat sklon k chorobě a přece se klinický projev nikdy neukáže. Jsou jiní, kteří již od narození trpí úporným svěděním, ale vše se uklidní po patém nebo patnáctém roce a pak již nikdy více a jsou ještě jiní, kterým teprve v té době se objeví první příznaky atopické dermatitidy a mohou trvat až do smrti. Vše je podmíněno méněcenností proteinu filaggrinu, který je přímým produktem kožních buněk a je poškozen ve všech rohovějících buňkách.
Současně s atopickou dermatitidou se mohou objevit poruchy i na příbuzném hraničním orgánu, na sliznici. Jsou to chronické rýmy, bronchitidy a také záněty spojivek, které spolu s nápadně suchou pokožkou přivedou ke správné diagnóze atopické diatézy. V některých nedostatečně léčených případech se může jako integrální součást atopie objevit také astma.
Slovo atopický je z řečtiny a označuje něco, co je „mimo místo“ a je myšleno tak, že nemusí být zřejmé důvody jeho vzniku. Zato v dalším průběhu jsou důkazy zřejmé. Hlavně je to porucha v systému imunitní obrany, zejména v lymfocytech a v Langerhansových buňkách. Děje v těchto částech imunity dovolí otevření žírných buněk, jejichž produkty realizují vlastní zánět se všemi příslušnými obtížemi. Právě vzhledem ke všem těmto skutečnostem nemá smysl bránit sebe i postižené malé děti, aby se neškrábaly. Škrábání je podmíněno neovladatelným reflexem, jehož signál pochází z mozku. Úlevu mohou poskytnout jen protizánětlivé léky s imunosupresivním účinkem. Těch je na štěstí na našem farmakologickém trhu dostatek, ale nejsou bez některých nebezpečných vedlejších reakcí a proto je třeba je užívat jen z rukou odborníků.
Vyvolavatelem ataky nemusí být jen produkty našeho nevalného životního prostředí.
Stejně může působit i každodenní průvodce našim životem – stres. Ten je v současnosti velice častý a tak i vzplanutí atopické dermatitidy mohou být častá. Bránit se stresu lze jen stěží.
Znovu nutno opakovat, že současní atopici mají dostatek možností se léčit, ale je nezbytné, aby takové léčení probíhalo pod kontrolou zkušeného kožního lékaře. Zejména poslední vědecký výkřik, makrolidy, v podobě pimecrolimu a tacrolimu přinášejí velikou úlevu nemocným a je jen škoda, že jejich použitelnost je u nás omezena nejnižší hranicí 2 roky věku, když právě ti nejmenší by z potlačení zánětu měli největší prospěch.
Mezi silně iritující zevní škodliviny patří také fotony slunečního záření. Ze starých časů, kdy výběr terapie atopické dermatitidy byl velice skromný, traduje se pověra, že slunce je pro toto onemocnění dobrým lékem. Bohužel, není. Zejména jedna složka sluneční radiace, UVA, hrubě poškozuje celou kůži, může zavinit vznik kožní rakoviny a poškozuje vazivovou část kůže, což se projeví až za 10-15 let jako hluboké vrásky, poruchy pigmentací atd. Proto kožní lékaři hlavně na léto předepisují atopickým pacientům protisluneční ochranné krémy s SPF 20-30. Také oblečení atopika je důležitou složkou zevního prostředí a mělo by být vždy bavlněné, včetně spodního prádla, žádné umělé vlákno, které neodsává pot. V potu atopiků se tvoří látky, které jsou poměrně silným alergenem.
Potrava u většiny atopiků nehraje velkou roli, i když alimentární alergii nelze vyloučit.
Péče o kůži se musí soustředit především na hydratační zevní prostředky, včetně přísad do koupele. To všechno je důležité, ale ze všeho nejdůležitější je rozhovor se zkušeným kožním lékařem, který nejen vše vysvětlí, ale dá i zcela individuální rady s ohledem na kvalitu kůže nemocného, na jeho zaměstnání a na jeho činnosti ve volném čase, poradí mu také co s chlupatými kamarády v domácnosti. Přijďte a uvidíte.
Prof. MUDr. P. Barták, CSc. Klinika GHC v Praze
Aktualizováno: 8.7.2010