Když dítě nepřichází

Pokud se otěhotnění nedaří za běžného nechráněného sexuálního života, nastupují v pomoci takto postiženým párům odborníci. První konzultací na klinice reprodukční medicíny začíná běh na dlouhou trať.

Kdo za to může?

Samotná diagnostika neplodnosti bývá pro muže i ženu stresující. Řada nepříjemných vyšetření, kdy se intimní záležitosti stávají předmětem medicíny, dostávají se do rukou lékařů a zdravotnického personálu, může být pro některé páry takřka nepřekonatelnou překážkou. Oba se ptají, zda je to právě on, kvůli komu dítě nepřichází? I samotné zjištění na čí straně je zdravotní problém, může znamenat psychické trauma. Půjde to léčit? Co když se to nepovede? Jaký to bude mít dopad na náš vztah? Neopustí mě partner?

Bez intimity

Většina medicínských zařízení se snaží chápat nepříjemnost celého procesu a postupuje maximálně diskrétně. Narůstá také snaha přesunout vše, co lze, do klidového domácího prostředí. Nutno podotknout, že první fáze vyšetřování může být z  hlediska intimity pro muže náročnější. Přece jenom návštěvy u gynekologa bývají pro většinu žen běžnou záležitostí. Muž si stojí hůře. Nepříjemné odběry spermatu a pocit, že by se prokázalo, že právě on je příčinou neplodnosti, jsou pro něj velkou psychickou zátěží. V současné době je již na trhu domácí orientační test, kterým lze ověřit počet spermií bez lékařské asistence. Test však nenahrazuje klasický spermiogram, který přesně určí kvalitu a množství spermií. To se bez návštěvy lékaře neobejde. Je na zdravotnickém personálu, aby poskytl co nejpříznivější podmínky pro celou situaci. Pokud se ve spermiogramu zjistí nedostatečná tvorba spermií, je třeba pátrat po příčinách, kterých může být celá řada. Počínaje infekcí, přes hormonální poruhy nebo následky úrazu šourku. Na základě vyšetření se potom stanoví léčba.

Vyšetření ženy bývají složitější a fyzicky náročnější. Někdy se neobejdou bez hospitalizace a zákroků v celkové anestezii.

Když není jiné cesty

Pokud je prokázáno, že početí dítěte přirozenou cestou je prakticky nemožné, nastává čas pro některou z metod umělého oplodnění. Léčba není snadná, může být dlouhodobá, plná nadějí a očekávání, ale také hořkých zklamání. Její výběr závisí především na diagnostikovaném problému. Pokud spermiogram muže prokáže minimální přítomnost spermií, nadějí je mikromanipulační technologie ICSI - IntraCytoplasmic Sperm Injection. Tato metoda umožňuje odběr a zavedení jediné spermie přímo do vajíčka. Má řadu předností a je dnes prakticky užívanější než IVF. Přesto i nadále zůstávají muži, kteří biologického potomka mít nemohou. Důvodem jsou vrozené vady, úplný uzávěr semenných cest, úraz nebo závažná operace.

Pokud je zvolena cesta klasické IVF, zahajuje se podávání hormonální terapie ženě formou injekcí, které mají nastimulovat vaječníky k několikanásobné ovulaci. Stimulace není vždy nutná a je možné využít přirozeného cyklu ženy, tedy bez podávání hormonů. Pak se provádí odběr pouze jediného vajíčka. Volba odebírat všechna vajíčka uzrávající v jednom cyklu vychází ze snahy zvýšit pravděpodobnost otěhotnění za maximálního snížení finančních nákladů. S tím ale vyvstává řada etických otázek, které mohou být důvodem, proč některé páry IVF odmítají. Oplodněním většího počtu vajíček vzniká totiž embryií hned několik. Do dělohy však bývají umístěna pouze dvě nebo dokonce jedno a ostatní jsou zmrazena pro další použití. Rodiče se musí vypořádat s faktem, že reálně existují jejich další děti a oni budou muset dříve nebo později rozhodnout o jejich osudu. Vědomí, že zničí skutečný život, může být morální zábranou metodu IVF využít.

Jak to bude?

První dva týdny IVF cyklu počínajícího menstruací, dostává žena hormonální injekce, dokud úrovně hormonů a ultrazvukové vyšetření vaječníků neprokáží zralost folikulů. Podávání hormonů může být spojeno s řadou nepříjemných vedlejších účinků jako je napětí v prsou, zvýšení tělesné hmotnosti nebo změny nálad. Žena v té době potřebuje podporu partnera a pochopení okolí.

Aby nastoupila ovulace, aplikuje se přibližně 34 – 36 hodin před plánovaným odběrem vajíček injekce dalšího hormonu. Odběr vajíčka je jedním z klíčových momentů celého procesu. Provádí se v celkové anestezii nebo po aplikaci sedativ do žíly a anestetik do poševní stěny. Za kontroly ultrazvukem se tenkou jehlou napíchne skrze poševní stěnu vaječník a vysaje se veškerá folikulární tekutina, kterou přebírá embryolog. Ten tekutinu okamžitě vyšetřuje, hledá vajíčka a hodnotí jejich kvalitu i zralost.

K IVF je třeba také zajistit adekvátní množství spermatu. Kvalitu spermatu určuje doba sexuální abstinence, optimální jsou dva dny. Stejně jako kratší, i delší čas není pro odběr příznivý. Abstinence delší než 4 dny může ovlivnit kvalitu spermatu k horšímu.

Některým mužům může odběr spermatu v odběrových místnostech působit potíže. Centra reprodukční medicíny proto nabízejí možnost zařídit provedení odběru v předstihu a sperma zamrazit pro pozdější použití.

Vajíčka i sperma jsou přenesena do embryologické laboratoře, kde jsou upravována pro oplození. Po jejich sloučení jsou uložena do inkubátoru a následující den je zkoumáno, zda se objeví známky značící oplození. Pokud to se potvrdí, embryo několik dní v laboratoři roste a vyvíjí se v miniinkubátoru.

Embryolog vajíčka pečlivě sleduje a vybírá 1 - 2 nejlépe se vyvíjející. Ostatní embrya mohou být zmražena v tekutém dusíku pro další použití. Rodiče se pak musí každý rok znovu vyjádřit k tomu, jak má být s embryi nakládáno. Mohou prodloužit dobu jejich uchování, umožnit použití k vědeckým účelům nebo požádat o jejich zničení.

Konečně těhotná?

Pokud vše probíhá zdárně, je  embryologem naplánován přenos embrya do dělohy. Před transferem je třeba zajistit, aby byla sliznice dostatečně připravená podáváním hormonálních tablet. Sliznice nabobtná a obalí embryo. Ačkoli je přenos embrya velmi důležitým zákrokem, jeho provedení je jednoduché, bezbolestné a rychlé. Embrya jsou zachycena do speciálního katetru, kterým jsou zavedena a vypuštěna do dělohy. Po jejich zavedení je možné okamžitě odejít. Není třeba mít obavy, že by se embryo mohlo vyplavit, protože stěny děložní sliznice jsou k sobě přilnuté.

Po transferu nezbývá než čekat, zda se embryo uchytí. Těhotenský test lze provést zhruba 12 dní po transferu. Pokud je pozitivní, asi po týdnu se provede ultrazvukové vyšetření. Otěhotnění je prvním úspěchem, ale daleko větší radostí je narození dítěte. Teprve potom se umělé oplodnění považuje skutečně za úspěšné.

V centrech reprodukční medicíny začínají i končí naděje mnoha párů na vlastního potomka. Ve 40% se tyto naděje splní. Ve zbývající 60% dochází ke zklamání. Nové naděje ale také nové otázky přináší technika dárcovství vajíčka třetí osobou, která se začíná využívat. I když ženy zdaleka nejsou tak ochotny darovat vajíčka jako muži spermie, přesto je poptávka uspokojena.

Ještě jednou etika

S rozvíjejícím trendem metod umělého oplodnění narůstají stále palčivější etické otázky. Touha po početí a porození vlastního dítěte je jednou z nejsilnějších tužeb člověka. Současná medicína je schopná v řadě případů takovým párům pomoci. Nelze však opomenout, že při umělém oplodnění dochází k manipulaci s lidským životem. Nejedná se tedy o otázky pouze medicínské, ale také závažný problém pro psychology, právníky, biology, etiky a filosofy. Aktuální jsou otázky oslabování lidského rodu jako druhu, sociologické a psychologické dopady na vývoj dětí počatých nepřirozenou cestou a v neposlední řadě morální otázky týkající se výzkumu na embryiích.

                                                                                                                            (redakce)