Neplodnost - bolest duše

Jak se vyrovnat s neplodností?

Vyrovnat se s problémem neplodnosti je velmi obtížný a dlouhodobý proces. Vzhledem k tomu, že v současné době párů, které podstupují léčbu v centrech asistované reprodukce, je mnoho a  o této problematice se více hovoří , páry k této léčbě často  přistupují optimisticky, uvádí Mgr. Radana Štěpánková z psychologické poradny Rovena z Nymburku. Problémem bývá, když se z otěhotnění stane jediná náplň života párů, dodává.  

Pokud se otěhotnění nepodaří, hraje často ve vyrovnání se s problémem důležitou roli, zda je neplodnost na straně muže nebo ženy.  Pro některé páry je nenaplněná touha po rodičovství velmi ohrožující a může vést i k rozpadu vztahu. Rozdíly v reakcích jsou především ve vnějších projevech, ale vnitřně oba z páru prožívají zklamání. Je dobré, pokud smutek prožijí otevřeně spolu. Pár by měl hovořit o tom, co to pro koho neschopnost mít vlastní dítě znamená, jak to ovlivní vztah vzhledem k budoucnosti páru, jaké jsou další alternativy a jaký postoj k těmto alternativám každý z páru má.

Dítě „ze zkumavky“?

Pokud se však otěhotnění podaří, přičemž vajíčko i spermie patří léčenému páru, vývoj rodičovství odpovídá přirozenému početí. Problém bývá, jestliže je vajíčko nebo spermie od anonymního dárce.  Pokud toto téma pár v počátku tabuizuje, rovnováha vztahu bývá narušena a jedná se o jeho skryté oslabení. Zvláště pro muže je tato situace náročná a je dobré, aby si své city a myšlenky skutečně srovnal. Při darovaném vajíčku je oslabení párové rovnováhy menší, protože ženin přínos při narození dítěte je neoddiskutovatelný.  Bohužel jsem se v praxi setkala i se situací, kdy po rozvodu žena snižovala hodnotu muže, otce, se kterým počala svého syna právě díky darované spermii slovy: „On vlastně nemá na syna nárok, protože není jeho biologický otec.“ Do té doby byl způsob početí v rodině tabuizovaný, doplňuje Mgr. Štěpánková.

Je třeba vždy myslet na to, že dárcovství pohlavních buněk má hluboký dosah na rodinné vztahy a psychiku zúčastněných.  Doposud se o tématu mnoho nehovoří a to nepovažuji za šťastné.  Když si lidé chtějí dítě adoptovat či vzít do pěstounské péče, jsou povinně proškoleni. 1-3 konzultace s psychologem bych takovému páru každopádně doporučila, zakončuje Mgr. Štěpánková.