Zdravou výživou dětí a těhotných proti dětské obezitě

Předně je třeba se zamyslet nad tím, zda je správné obezitu označovat za nemoc, daleko logičtěji zní vysvětlení, že jde o poruchu přizpůsobení na pobyt v prostředí s nadbytkem potravy. Dále je třeba korigovat představu, že obezita může být „dětská“.

Nemůže.

S výjimkou jejích endokrinologicky či jinak medicínsky podmíněných forem, jde vždy primárně o problém rodičů a tam je také potřeba ji začít řešit.

Tak jako má většina středoevropanů nastavený metabolismus jako střádavý („co s ním navíc, to uložím“), stejně tak platí, že dítě jen pasivně přijímá to, co mu rodina nabízí – psychicky i tělesně.

Pokud je vychováváno v pasivitě a ve špatných stravovacích návycích, nemůže kombinace střádavého metabolismu a nedostatečné fyzické námahy dopadnout jinak než nadváhou.

Problém obezity u dětí navíc velmi často komplikují značně zamotané psychologické vazby mezi dítětem a jedním z rodičů (obvykle matkou). Z pohledu psychosomatické medicíny to mnohdy vypadá skutečně tak, že dítě staví mezi sebe a svět ochrannou bariéru z vrstvy tuku.

Řešení dětské obezity tak musí být vždy komplexní a navržený terapeutický plán stanovený na základě skutečně pečlivého rozboru situace v konkrétní rodině.

I zde tedy platí to, co o nadváze s oblibou říkával otec bílkovinných diet profesor Blackburn : „It´s a family affair…“

Pokud rodina spolupracuje, měníme stravovací návyky a zvyšujeme objem pohybové aktivity. Pokud je obezita již morbidní, doporučujeme ústavní léčbu.

V posledních letech se vedou velmi oprávněné diskuze na téma, co s obézním dítětem, které vyrůstá v rodině, která nespolupracuje na nápravě. Zcela oprávněně se zvažuje i eventualita, že skutečně závažné dětské obezity, u kterých není snaha rodičů situaci řešit, by měly být dostatečným důvodem k odebrání dítěte rodině.

V každodenní praxi je v řešení tohoto problému zapotřebí především dobrého terapeuta, nikoliv nutně pediatra či obezitologa. Navázání terapeutického vztahu má totiž v tomto případě zcela zásadní důležitost a dosažená odbornost není žádnou zárukou jeho navázání. Mnohdy je tomu naopak a samotná odbornost napsaná na dveřích ordinace v dítěti vyvolává pocity viny, méněcennosti či nemoci. Jde tedy o typický problém, který by měl řešit rodinný lékař. Jen škoda, že takový dnes již neexistuje.

Tak jako v medicíně vždy a všude, i zde platí, že prevence je nejlepší cestou předcházení zdravotních problémů. V praxi to znamená, že už během těhotenství by měla budoucí maminka zohlednit všechny rizikové faktory, které pochopí i laik, a podle toho upravit svůj jídelníček. V zásadě zde platí, že riziko obezity u dítěte je tím větší, čím vyšší je výskyt tzv. „střádavých metabolismů“ v jeho pokrevním příbuzenstvu. Je-li tedy maminka „při těle“, tatínek obézní, dvě babičky po smrti na infarkt a oba dědečkové po opakovaných by-passech, pak se lze důvodně obávat, že i očekávaný potomek bude mít větší sklon k nadváze a ke komplikacím, které z ní přímo pramení. Stejně tak by si měly budoucí maminky uvědomit, že plod je živ z toho, co snědí ony. Když budou jíst ostrá jídla, následník se bude v bříšku kroutit, budou-li kouřit, bude se dusit spolu s nimi, budou-li jíst to, co je škodlivé, budou škodit oběma. Proto by se v těhotenství měly vystříhat – vedle všech obecně známých škodlivin - hlavně konzumace tzv. rychlých cukrů ve všech podobách (všechny druhy sladkostí), stejně jako tučných a nevhodně tepelně upravovaných jídel (smažení). Maso by mělo být výhradně libové s akcentem na pravidelnou konzumaci ryb. Ovoce a zelenina by měly být každodenní součástí jídelníčku. Stimulující nápoje (alkohol, káva) by měl nahradit bylinkový čaj.

Vzhledem ke skutečnosti, že plod se tvoří ze dvou buněk, tedy z vajíčka maminky a spermie otce, je potřeba zajistit tvořícímu se človíčku, který roste neuvěřitelnou rychlostí, dostatek stavebních látek, zejména pak těch, které označujeme jako „esenciální“, tj. těch, které si tělo nedokáže vytvořit a musí je získat z potravy. Zjednodušeně se dá říci, že jde hlavně o aminokyseliny z kvalitních bílkovin (obsažené především v čerstvé zelenině a rybím mase) a polynenasycené mastné kyseliny omega 3 a omega 6 (jejich bohatým zdrojem jsou kvalitní ryby a oleje získané z prvního lisování za studena – řepkový, brutnákový, pupalkový, olivový a pod). V neposlední řadě nesmíme ani u těhotných žen zapomínat na tzv. acidobazickou rovnováhu, tj. akcentovat takové typy potravin, které jejich organismus nepřekyselují a nepodporují v něm rozvoj zánětlivých pochodů. Snižujeme zejména konzumaci „červeného“ masa, všech typů uzenin, omezujeme (nikoliv eliminujeme) kravské mléko a výrobky z něj (je třeba přestat věřit tvrdošíjně udržovanému nesmyslu, že jen ten, kdo pije mléko bude mít dostatek vápníku !), zcela zásadně z jídelníčku vypouštíme tučná a moučná jídla, stejně jako všechny druhy sladkostí bez výjimky. Vedle ovoce a zeleniny upřednostňujeme luštěniny, suché plody, tmavé pečivo a produkty z ekologického zemědělství.

Když už se dítě narodí, dodržujeme zásadu, že jej kojíme minimálně 6 měsíců. Oba extrémy jsou na škodu. Kojení po dobu 6 týdnů je stejně málo, jako je kojení do 18 měsíců moc. Když dítě začne jíst samo, řídíme se selským rozumem, který se dá – ve vztahu k prevenci obezity – shrnout do dvou vět :

Problematikou nutriční medicíny se zabývá obor, kterému se říká nutriterapie (někdy také orthomolekulární medicína).

Blíže na http://www.oggroup.cz/stranka-zdravy-zivotni-styl-nutriterapie-73

Význam rehabilitace a léčba obezity u dětí