Korekce dioptrií v otázkách a odpovědích

Co je to refrakční vada?

Nepoměr délky oka a lomivosti optického aparátu je nejčastější příčinou refrakčních („dioptrických") vad. Optimální stav, kdy se paprsky paralelně vstupující do oka sbíhají přesně na sítnici, nazýváme emetropie. Stav, kdy se paprsky sbíhají mimo sítnici, nazýváme ametropie. Ta má 3 základní formy: krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Skoro všichni je moc dobře známe.

Při krátkozrakosti (myopii) je oko příliš dlouhé nebo optická mohutnost rohovky a čočky příliš vysoká. V důsledku tohoto nepoměru se světelné paprsky sbíhají před sítnicí a vznikající obraz je neostrý. Vada vzniká nejčastěji ve školním věku a zhoršuje se v průběhu růstu a dospívání. Pacient vidí špatně do dálky, čtení je většinou bez obtíží. Tato vada je korigována minusovými (rozptylnými) skly nebo kontaktními čočkami.

Při dalekozrakosti (hypermetropii) je naopak oko příliš krátké, nebo optická mohutnost rohovky a čočky příliš nízká. V důsledku tohoto nepoměru se světelné paprsky sbíhají za sítnicí a vznikající obraz je opět neostrý. Optický aparát oka má schopnost prostřednictvím akomodace (změny zakřivení čočky) tuto vadu do jisté míry korigovat. Tato možnost je však omezená a klesá s věkem. Vyšší vady se projeví již v dětství, nižší často až v dospělosti - pacient má obtíže zejména při pohledu do blízka, později i do dálky. Tato vada je korigována plusovými (spojnými) skly nebo kontaktními čočkami.

Astigmatismus je vada způsobená nepravidelným zakřivením rohovky nebo (méně častěji) čočky. Zakřivení a tím i lomivost rohovky nebo čočky se liší v jednotlivých osách a obraz na sítnici je opět neostrý a deformovaný. Vada většinou vzniká již v dětství a je často kombinována s některou ze základních vad - krátkozrakostí či dalekozrakostí. Astigmatismus zhoršuje vidění jak do dálky, tak i na blízko, je korigován cylindrickými skly nebo torickými kontaktními čočkami. Určitý nízký stupeň astigmatismu je fyziologický (rohovka není téměř nikdy absolutně pravidelně zakřivená) a nevyžaduje optickou korekci.

Jaké jsou současné možnosti korekce refrakčních vad?

Refrakční vadu lze řešit na straně jedné používáním kompenzačních dioptrických pomůcek (brýle, kontaktní čočky) nebo na straně druhé chirurgicky - refrakčním zákrokem. Chirurgické zákroky dělíme na zákroky na rohovce a nitrooční operace. Úpravy povrchu rohovky lze provést excimerovým laserem, termokoagulací či metodou refrakčních nářezů. Nitroočním zákrokem může být extrakce čiré čočky nebo implantace tzv. fakické nitrooční čočky při zachování vlastní čočky nedotčené.

Co je podstatou laserového zákroku?

Podstatou zákroku excimer laserem je modelace rohovkové tkáně působením laserového paprsku. Laserový paprsek o vlnové délce 193 nm dokáže po dopadu na povrch rohovky šetrně odstranit předem určenou velmi tenkou vrstvu tkáně. Energie laserového záření dokáže přerušit spojení mezi jednotlivými molekulami rohovkové tkáně, čímž dochází k jejich odpaření (vaporizaci). Každý puls excimer laseru je tak schopen odstranit rohovkovou tkáň s přesností na 0,25 mikronu. Rozložení laserových pulsů řídí počítač přes clony a postupným snášením tkáně dochází k požadované změně zakřivení rohovky a tím i ke změně její optické mohutnosti.

U krátkozrakosti je rohovka v centrální části oplošťována, stává se méně lomivější, u dalekozrakosti je naopak cílem zákroku její zestrmení a zvýšení lomivosti. U astigmatismu je vada korigována vyrovnáním nepravidelného zakřivení rohovky. Díky tomu, že excimer laser produkuje „studené“ záření, nehrozí nebezpečí tepelného poškození rohovkové tkáně ani dalších očních struktur. Vysoká přesnost, dobrá předvídatelnost změn v povrchovém zakřivení a bezpečnost řadí excimer laserové zákroky do čela současných refrakčních chirurgických metod.

Excimer laser může být použit i z léčebných důvodů například k odstranění povrchových jizev na rohovce.

Dokáže laserová operace odstranit potřebu brýlí na čtení po 40. roce věku?

Nikoliv. Potřeba brýlí na čtení a práci do blízka po 40-45. roce věku (tzv. presbyopie neboli vetchozrakost) není oční vadou v pravém slova smyslu. Je projevem přirozeného stárnutí oka a ztráty jeho schopnosti akomodace - zaostřování do blízka. Tato schopnost klesá průběžně již od dětství, což se projevuje vzdalováním tzv. blízkého bodu (tj. nejbližšího místa před okem, které ještě dokáže vidět ostře). Kolem 40-45. roku života se vzdálenost blízkého bodu posunuje zhruba na 35-40 cm od oka a pacient začíná mít obtíže při čtení a práci do blízka. Problém presbyopie (tedy potřeby brýlí na čtení a práci do blízka po 40-45. roce věku) zatím současné laserové refrakční zákroky spolehlivě řešit nedokáží.

Jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými typy zákroků - PRK, LASEK, EPI-LASIK a LASIK?

LASIK (LASer In situ Keratomileusis) je jednoznačně nejmodernější metodou, upřednostňovanou v současnosti na všech špičkových pracovištích pro řešení krátkozrakosti, nižší dalekozrakosti a astigmatismu. Principem metody je vytvoření tenké lamely na vrcholu rohovky (nejčastěji 100 až 140 mikronů silné) a provedení modelace rohovky laserem po jejím odklopení. Po tomto opracování hlubších rohovkových vrstev je lamela přiklopena zpět, na své původní místo. K jejímu přichycení stačí několik minut, není třeba ji přišívat ani povrch oka krýt kontaktní čočkou. Hojení oka po operační technice LASIK je velmi rychlé a prakticky bezbolestné, zraková rehabilitace trvá několik hodin až dnů, což umožňuje časnou operaci druhého oka a jen minimální omezení aktivit pacienta v pooperačním průběhu. LASIK je tedy metodou náročnější na provedení, technické vybavení pracoviště a zkušenosti chirurga, ale vysoká přesnost, dobrá pooperační stabilita a bezbolestný operační i pooperační průběh, jednoznačně preferují tuto metodu před ostatními tzv. povrchovými metodami (PRK, EPILASIK, LASEK)

Starší metoda PRK (fotorefraktivní keratektomie) je úprava zakřivení povrchu rohovky po předchozím mechanickém odstranění její povrchní buněčné vrstvy - epitelu. Po znecitlivění povrchu rohovky anestetickými kapkami a snesení epitelu je proveden laserový zákrok v povrchních vrstvách stromatu. Protože epitelová vrstva tvoří přirozený kryt, bez kterého se oko stává velmi bolestivým, musí být rohovka po zákroku kryta kontaktní čočkou. Krycí vrstva epitelu v průběhu několika dní rychle regeneruje, přesto bývá hojení oka v prvních dnech velmi bolestivé a vidění neostré. Definitivní zahojení rohovky a stabilizace zrakových funkcí jsou velmi individuální a nastupují řádově po uplynutí několika týdnů až měsíců. PRK je v současnosti opouštěna, je alternativou LASIKu pro řešení nižší krátkozrakosti.

LASEK je povrchová metoda laserové refrakční chirurgie, která je vlastně variantou starší metody PRK. Povrchní krycí vrstva rohovky zvaná epitel zde není zcela odstraněna, ale je odpreparována v podobě tenkého laloku po aplikaci speciálního roztoku. Vlastním laserovým zákrokem je poté odstraněna vrstvička rohovkového stromatu. Na konci operace je epiteliální lalok přiložen zpět na své původní místo.V průběhu dalších dní dochází k opětovnému přihojení a regeneraci epitelu. Na konci operace je, podobně jako u metody PRK, nutno oko překrýt speciální kontaktní čočkou, která oko chrání po dobu prvních dnů hojení a zmírňuje bolestivost. Čočka zůstává v oku obvykle po dobu čtyř dní. Většina lidí pociťuje v prvních dnech bolestivost spojenou s hojením povrchu oka. Také zraková rehabilitace je delší větší než u LASIK. K úplné stabilizaci zraku dochází většinou v průběhu několika měsíců.

EPI-LASIK je povrchová metoda laserové refrakční chirurgie, podobná metodě LASEK a PRK. Povrchová krycí vrstva rohovky je zde seříznuta speciálním „epikeratomem“. Vlastním laserovým zákrokem je poté odstraněna vrstvička rohovkového stromatu. Na konci operace je epiteliální lalok přiložen zpět na své původní místo. V průběhu dalších dní dochází k opětovnému přihojení a regeneraci epitelu. Na konci operace je, podobně jako u metody PRK, nutno oko překrýt speciální kontaktní čočkou, která oko chrání po dobu prvních dnů hojení a zmírňuje bolestivost. Čočka zůstává v oku obvykle po dobu čtyř dní. Většina lidí pociťuje v prvních dnech bolestivost spojenou s hojením povrchu oka. Také zraková rehabilitace je delší větší než u LASIK. K úplné stabilizaci zraku dochází většinou v průběhu několika měsíců.

Co jsou to nářezy rohovky?

Astigmatická keratotomie („nářezy rohovky“) je mikrochirurgická metoda vhodná k úpravě astigmatismu. Podstatou metody jsou incize (nářezy) rohovky prováděné při okraji rohovky speciálním diamantovým nožem. Jejich různou délkou, hloubkou a lokalizací lze dosáhnout požadované změny zakřivení rohovky a tím korekce astigmatismu. U vyšších stupňů astigmatismu a kombinovaných vad přichází v úvahu kombinace této metody s metodou LASIK V první fázi je pomocí nářezů snížen rohovkový astigmatismus a zbytková vada je po zhojení nářezů a stabilizaci refrakce (cca 6 měsíců po nářezech) řešena laserovým zákrokem.

Je každý zájemce vhodným kandidátem k provedení laserového zákroku?

Není. Proto všichni zájemci musí podstoupit před zákrokem podrobné vyšetření a pohovor s lékařem. Existují totiž patologické stavy oka, u kterých zákrok není možné provádět. Dalšími důležitými kritérii jsou i věk a celkový stav pacienta, onemocnění, se kterými se léčí, a léky, které užívá. To vše by totiž mohlo hojení rohovky po zákroku modifikovat či komplikovat. Podmínkou pro absolvování refrakčního zákroku je standardně věk 18 let, stabilita vady (tj. vada se již minimálně 1 rok nezhoršuje) a nepřítomnost závažných očních či celkových onemocnění, které by mohly ovlivnit průběh zákroku či pooperační hojení. Zákrok není vhodné provádět v těhotenství (zejména v prvních 20 týdnech gravidity, které jsou nejrizikovější pro správný vývoj plodu), ani v období kojení. Důležitým je i vztah mezi očekáváním pacienta a reálnými možnostmi refrakčního zákroku.

U jakých celkových a očních onemocnění není laserový zákrok vhodný? Co je to tzv. keratokonus? Je možné keratokonus řešit laserovou operací?

Z celkových onemocnění se jedná především o některá systémová onemocnění, imunitní poruchy či pokročilejší stadia metabolických chorob (např. diabetes). Z očních onemocnění se jedná především o různé patologické stavy rohovky (např. keratokonus, rohovkové dystrofie, abnormálně tenká rohovka), většinu forem šedého či zeleného zákalu, závažnější choroby sítnice apod. Zákrok není vhodný pro pacienty, kteří prodělali herpetické onemocnění („opar“) rohovky, ani pro pacienty s poruchou slzivosti.

Keratokonus je onemocnění pojivové tkáně rohovky, většinou oboustranné. U keratokonu dochází k postupnému vyklenování a ztenčování rohovky a tím i nárůstu dioptrií. Onemocnění se zprvu může projevovat jako narůstající krátkozrakost, často v kombinaci s vyšším nebo nepravidelným astigmatismem. Diagnostika je možná na základě specializovaného vyšetření rohovky na přístroji ORBSCAN, který dokáže odhalit i časná stadia tohoto onemocnění. Keratokonus je možno léčit nošením tzv. tvrdých kontaktních čoček, v pokročilých stadiích je řešením transplantace rohovky. Laserové refrakční zákroky u keratokonu nelze provádět - jsou kontraindikovány.

Je šilhání (strabismus) překážkou provedení laserového zákroku?

V zásadě není. U každého pacienta s tímto problémem je však vhodné provést před vlastním laserovým zákrokem specializované strabologické vyšetření. Existuje totiž určitá souvislost mezi postavením očí a dioptrickými vadami. V určitých případech by odstranění dioptrické vady mohlo znamenat zvýraznění šilhání nebo i vznik velmi nepříjemného dvojitého vidění (tzv. diplopie). U pacientů, kde toto riziko existuje, není vhodné laserový refrakční zákrok provádět.

Existuje věková hranice pro provedení laserového zákroku?

Refrakční zákroky se neprovádí u pacientů mladších 18 let. Jiné věkové omezení neexistuje. Je však nutné si uvědomit, že u pacientů v presbyopickém věku (tedy starších 40 let) bude odstranění krátkozrakosti znamenat potřebu používání brýlí na čtení a práci do blízka. S vzrůstajícím věkem navíc vzrůstá i pravděpodobnost výskytu některého z očních onemocnění, u kterých není refrakční zákrok vhodné provádět (např. šedý či zelený zákal apod.).

Kolik dioptrií lze laserovým zákrokem odstranit?

To závisí především na typu vady a tloušťce rohovky konkrétního pacienta. Podstatou laserového zákroku je odpaření určité vrstvy rohovkové tkáně a tím i její ztenčení. Aby byl zákrok bezpečný a oko nebylo po operaci oslabené, nelze rohovku zákrokem ztenčit příliš. Tloušťka rohovky tedy hraje zásadní roli při rozhodování, kolik dioptrií lze u konkrétního pacienta bezpečně odstranit. Průměrná tloušťka rohovky v centrální části (kde je rohovka nejtenčí) se pohybuje kolem 550 mikrometrů. V těchto případech lze odstraňovat krátkozrakost cca do -9 dioptrií, u pacientů s vysokou vadou a tenkou rohovkou je bezpečnější provést pouze částečné snížení vady, eventuelně volit jinou metodu refrakčního zákroku (fakická čočka).

U dalekozrakosti jsou možnosti odstranění vady podstatně omezenější. Laserové zákroky se doporučují pouze u nižších vad do cca +3,0 dioptrií, u vyšších vad je vhodnější volit jinou metodu refrakčního zákroku (fakická čočka u mladších eventuelně extrakce čiré čočky u starších pacientů).

Mohou u laserové operace očí nastat komplikace?

Stejně jako u každého jiného chirurgického zákroku i zde existuje riziko komplikací. Pečlivým předoperačním vyšetřením, precizním provedením zákroku a dodržením zásad pooperační péče je však toto riziko minimalizováno. Nejčastější „komplikací“ je nedostatečná úprava vady, kdy po zákroku přetrvává  - tzv. zbytková vada. V naprosté většině případů (90-95 %) je zbytková vada minimální a nevyžaduje další korekci, v ostatních případech lze zbytkovou vadu korigovat slabšími brýlemi, eventuelně zákrok opakovat.

Další komplikací může být prodloužené hojení povrchu rohovky, což je řešeno použitím lubrikancií (umělých slz) event. dočasným nošením měkké kontaktní čočky. Oči mohou být po zákroku přechodně citlivější, zejména v suchém a prašném prostředí. Ke komplikacím může vzácně dojít při tvorbě nebo hojení rohovkové lamely, obtíže jsou většinou řešitelné lokální terapií kapkami nebo doplňkovým zákrokem.

Je operace bolestivá?

Pacient je při operaci plně při vědomí, oko je však místně znecitlivěno kapkami. Vlastní zákrok je proto u všech výše uvedených metod bezbolestný.

Pooperační hojení po zákroku LASIK je pacienty snášeno velmi dobře. Většina pacientů nemá žádné nebo jen zcela minimální obtíže (přechodný pocit pálení, suššího oka, mírná světloplachost) v prvních 3-4 hodinách po operaci. V naprosté většině případů není třeba aplikovat kontaktní čočku, oko je chráněno obvazem jen první noc po zákroku a velmi rychlý a bezbolestný průběh hojení umožňuje návrat k běžným aktivitám a pracovnímu procesu již další den po operaci.

Po zákroku PRK zůstává obnažen citlivý povrch rohovky. Jeho hojení, které trvá 3-4 dny, bývá provázeno zvýšenou světloplachostí, bolestivostí (pocit cizího tělíska nebo poškrábání oka) a podrážděním oka. Bolesti se mírní zakrytím oka obvazem a nasazením léčebné kontaktní čočky s podáváním očních kapek, eventuálně krátkodobým užíváním léku proti bolesti.

Jak po zákroku uvidím?

Po zákroku metodou LASIK je zraková rehabilitace velmi rychlá. Bezprostředně po zákroku může být vidění negativně ovlivněno mírným otokem rohovky, zvýšenou světloplachostí a slzením, ale výrazné zlepšení zrakové ostrosti bývá patrné již několik hodin po operaci. U krátkozrakých pacientů může přechodné záměrné překorigování a dioptrický rozdíl mezi očima působit pocit přechodného zhoršení zrakové ostrosti do blízka. U mladších pacientů se tyto obtíže rychle upravují, u pacientů v presbyopickém věku (starší 40 let) bude odstranění krátkozrakosti dříve či později znamenat potřebu brýlí na čtení. K definitivnímu ustálení vidění dochází zhruba po měsíci, u dalekozrakých pacientů může být tato doba delší. V období mezi operacemi obou očí vzniká mezi očima dioptrický rozdíl, který je možné v případě potřeby korigovat nošením jedné kontaktní čočky na neoperovaném oku, eventuelně výměnou dioptrického brýlového skla za sklo čiré na oku operovaném.

Po zákroku metodou PRK je zraková rehabilitace delší a k definitivnímu ustálení vidění dochází po několika týdnech až měsících. Po laserových zákrocích může být lehce snížena kontrastní citlivost, při nočním vidění se může vyskytnout tzv. „glare“ - kruhy a pocit rozostření kolem světelných zdrojů, např. světel aut. Intenzita tohoto jevu souvisí s výší původní vady a většinou rychle klesá v prvních týdnech po operaci.

Lze vadu odstranit zcela? Může se vada vrátit?

Ne vždy lze dioptrickou vadu odstranit zcela. Rozhodujícím kritériem jsou výška a typ vady a předoperační tloušťka rohovky. Změna zakřivení rohovky znamená i její určité ztenčení. Aby byl zákrok bezpečný a oko nebylo po operaci oslabené, nelze rohovku zákrokem ztenčit příliš. V těchto případech (vysoká vada, tenčí rohovka) je možné provést pouze částečné snížení vady. Důležitým předpokladem úspěšného výsledku je rovněž dobrá spolupráce pacienta při zákroku. O konečném dioptrickém výsledku do velké míry rozhoduje i individuální pooperační hojení rohovkové tkáně. Jeho různá intenzita je nejčastější příčinou možné zbytkové vady, která je však v naprosté většině případů (90 %) minimální a nevyžaduje další korekci. V případě potřeby je možno zbytkovou vadu korigovat slabšími brýlemi eventuelně (je-li rohovka dostatečně silná) zákrok opakovat. Jednou z hlavních výhod metody LASIK je velmi dobrá pooperační stabilita. Předpokladem je, aby v době operace byla již vada ustálená, tj. minimálně 1 rok se nezhoršovala. U vyšších stupňů vad, dalekozrakosti a astigmatismu, nelze částečný návrat vady v pooperačním období zcela vyloučit.

Jsou laserové zákroky dlouhodobě bezpečné?

Laserové paprsky působí na oko pouze v přesně vymezené oblasti rohovkové tkáně (stromatu). Nitrooční struktury nejsou zákrokem narušeny. Řada odborných studií neprokázala negativní vliv zákroku na pozdější rozvoj jiných očních onemocnění např. šedého či zeleného zákalu.

Jak dlouho se již laserové operace u nás a ve světě provádějí?

První laserové refrakční zákroky byly ve světě prováděny koncem 80. let, u nás začátkem 90 let dvacátého století. První laserovou metodou byla metoda PRK, zhruba od poloviny devadesátých let se do popředí zájmu refrakčních chirurgů stále více prosazuje modernější LASIK.

Co obnáší předoperační vyšetření?

Předoperační vyšetření je nedílnou součástí každého zákroku. Vyšetření zahrnuje celkovou a oční anamnézu, stanovení přesné hodnoty oční vady, změření zakřivení a tloušťky rohovky, test slzivosti, změření nitroočního tlaku a podrobné vyšetření předního segmentu oka a očního pozadí po rozšíření zornic speciálními kapkami. V případě potřeby jsou prováděna další specializovaná vyšetření (rozbor šilhání, vyšetření zorného pole aj.). Na základě těchto vyšetření lékař stanoví, zda je refrakční zákrok pro pacienta vhodný a doporučí vhodný operační postup. Pacient je podrobně seznámen s průběhem vlastního zákroku i pooperačního období a v případě zájmu objednán k operaci.

Před vyšetřením i vlastní operací je nutné minimálně 3 dny (lépe týden) bezpodmínečně nenosit kontaktní čočky (u „tvrdých“ kontaktních čoček 3 týdny!), nelíčit oči, jiná zvláštní příprava není nutná. Na vyšetření je nutné si rezervovat asi 2 hodiny, po vyšetření může být vidění lehce rozostřené, proto není vhodné řídit auto.

Jak probíhá vlastní zákrok? Nemohu při zákroku mrkat? Mohu pohnout okem?

Vlastní laserový zákrok je otázkou několika desítek sekund. Celá operace PRK trvá asi 10 minut, LASIK cca 15 minut. Zákroky jsou bezbolestné, prováděné při vědomí pacienta po znecitlivění oka kapkami. Pacient při operaci leží, víčka jsou fixována rozvěračem, řasy a okolí oka jsou kryty speciální sterilní folií. Úkolem pacienta v průběhu operace je klidně ležet a sledovat fixační bod (blikající červený bod cca 20 cm před okem). Poloha oka je v průběhu operace sledována automatickým systémem (tzv. eye-tracker), který při drobných pohybech upravuje směr laserových pulsů, a zabraňuje tak jejich nežádoucímu vychýlení. Moderní generace laserů používá vysoce účinný systém eye-trackingu, který umožňuje velmi přesné odstranění vady i u hůře spolupracujících pacientů. Průběh zákroku je sledován přes mikroskop operatérem, který může v každém okamžiku proces přerušit.

Za jak dlouho je vhodná operace druhého oka?

U metody LASIK se provádí v indikovaných případech u nízkých vad současně operace obou očí, nebo u vyšších vad s odstupem 1 týdne po operaci prvního oka oko druhé. U operací dalekozrakosti a metody PRK je vhodné vyčkat cca 1 měsíc.

Jaká jsou opatření v pooperačním období?

Zejména v prvních dnech po operaci oko v žádném případě nemnout, vyvarovat se úderu do oka - nevhodné jsou kontaktní sporty, koupání na koupalištích či bazénech, sauna, solárium, pobyt v příliš prašném či zakouřeném prostředí. Ženy by asi na týden po operaci měly omezit líčení. Pacient může vykonávat bez omezení ostatní běžné úkony denního života, není třeba zvláštních pracovních omezení. Řízení motorového vozidla může být v prvních dnech komplikováno ne zcela stabilní zrakovou ostrostí, dioptrickým rozdílem mezi operovaným a neoperovaným okem, případně výskytem vedlejších fenoménů při nočním vidění (tzv. „glare“). Na místě je proto zdrženlivost a zásada neohrozit sebe ani ostatní.

Jak dlouho po zákroku musím kapat kapky?

Délka léčby se liší především podle typu zákroku a hojení oka. Po zákroku metodou LASIK je hojení velmi rychlé, oční kapky pacienti většinou kapou pouze 1-2 týdny. Po zákroku metodou PRK je hojení delší, oční kapky je třeba užívat i několik měsíců po operaci.

Lze řešit laserovou operací tzv. tupozrakost?

Tupozrakost (neboli ambylopie) je poměrně častá funkční porucha zrakové ostrosti, která vzniká v dětství nejčastěji v důsledku šilhání, vysoké oční vady, anisometropie (tj. vyššího dioptrického rozdílu mezi očima) nebo jiných očních onemocnění (např. vrozený šedý zákal apod.). Zrakové funkce dítěte se vyvíjejí do 6 až 8 let věku a jakákoli překážka normálního fungování oka v útlém dětství může toto oko trvale funkčně oslabit. Proto děti nosí tzv. okluzle (klapku) na lepším oku, aby se to horší „naučilo“ normálně fungovat. Někdy však přesto oko zůstává trvale slabší - tupozraké. V praxi to znamená, že amblyopické (neboli tupozraké) oko nedokáže ani s nejlepšími korekčními pomůckami (brýlemi či kontaktními čočkami) dosahovat takové zrakové ostrosti (tj. číst tak dobře) jako oko zdravé. To limituje i možný efekt refrakční operace. Ta dokáže snížit pouze dioptrickou vadu, ale bohužel nedokáže odstranit amblyopii a naučit oko opět normálně vidět. Tupozrakost u dospělého člověka bohužel v současné době skutečně žádnou metodou (a tedy ani laserovým zákrokem) řešit nelze.

Autorem článku je Refrakční centrum Praha