Pacient trpěl onemocněním sítnice, které se projevuje zkresleným nebo zhoršeným viděním. Sklivec, výplň oční bulvy, se s věkem postupně smršťuje a odděluje se od sítnice. Někdy se může stát, že se sklivec od sítnice v místě žluté skvrny zcela neoddělí, vtahuje ji dovnitř a postupně ji deformuje. Toto onemocnění s názvem vireomakulární trakce se projevuje zkresleným nebo zhoršením viděním a komplikuje tak běžné denní činnosti jako např. řízení auta, čtení či rozeznávání obličejů. Může vést i k prasknutí a nevratnému poškození sítnice. V Evropě tímto onemocněním trpí statisíce lidí, převážně seniorů.
Unikátní biologická léčba spočívá aplikaci enzymu okriplazminu. Plazmin si lidské tělo vytváří samo, pokud je ho ale nedostatek, lze ho podat injekčně přímo do sklivce, což má z pohledu očních chirurgů obrovskou budoucnost. Zákrok je pro pacienta nebolestivý, trvá jen okamžik a pomáhá zabránit poškození sítnice, které by jinak mohlo skončit i slepotou.
Přestože celý zákrok trvá jen okamžik, samotné injekční podání pouhých pár vteřin, jde o závod s časem. Účinné látce, která je dodávána ze zahraničí, je totiž třeba věnovat speciální péči. Logistika podléhá velmi přísným pravidlům a také na operačním sále je důležité efektivně pracovat s časem, aby okriplazmin zůstal účinný.
Historicky první aplikace okriplazminu v Česku proběhla zcela bez komplikací. Samotný zákrok i s přípravou trval jen asi patnáct minut a hned druhý den mohl pacient odcestovat zpět domů.
Z medicínského hlediska jde o velký pokrok. „Během aplikace léčíme vážný stav ohrožení sítnice pomocí enzymů, které jsou našemu tělu vlastní. Pokud diagnostikujeme a vybereme pacienta, můžeme u něj snížit či dokonce úplně odstranit riziko následné operace,“ prozradil MUDr. Radovan Piovarči, který vedl česko-slovenský lékařský tým na operačním sále.
Článek vznikl za pomoci Prim. MUDr. Věry Kalandrové a prim. MUDr. Radovana Piovarčiho.
Aktualizováno: 11.11.2014
