Oční potíže jako příznak celkových onemocnění

Řada očních příznaků svědčí nejen o izolovaném onemocnění oka, ale může ukazovat na přítomnost závažných celkových chorob. Oftalmologové proto často úzce spolupracují s internisty, neurology, endokrinology a lékaři dalších oborů. Mnohdy to může být právě oční nález, který poukáže na rozvoj dosud neodhaleného celkového onemocnění.

Mezi nejčastější choroby ovlivňující zrak patří cévní onemocnění. Tato onemocnění signalizuje zhoršené vidění, poruchy zorného pole, přechodné dvojité vidění, které se může v průběhu několika měsíců samo upravit. Příznakem bývá i několikaminutová ztráta zraku, která sama po chvíli vymizí. Tyto příznaky nejčastěji poukazuji na aterosklerózu, arteriální hypertenzi a další cévní onemocnění. Léčba spočívá v kompenzaci základního cévního onemocnění.

Velmi úzkou spolupráci různých medicínských oborů vyžadují také endokrinní poruchy. Nejčastější z nich je onemocnění cukrovkou (diabeltes mellitus). Závažnou oční komplikací je pro diabetika tzv. diabetická retinopatie. Její rozvoj závisí na typu diabetu. Uvádí se, že po deseti letech tohoto onemocnění až 75% diabetiků trpí touto komplikací.

Hlavním příznakem, který přivede pacienta k očnímu lékaři bývá mlhavé vidění, někdy přechodně dvojité vidění, zhoršení vízu. Základem léčby je stabilizace diabetu. Pacient bývá sledován u oftalmologa jednou ročně, pokud se však projevila tzv. makulární retinopatie, bývají kontroly nezbytné častěji, většinou se odvíjejí od nálezu na očním pozadí.

Mezi další závažná onemocnění, která postihují oko, jsou některá onemocnění štítné žlázy. Tento stav bývá nazýván ednokrinní orbitopatie. Ta se projevuje především suchostí, pálením, řezáním očí, slzením, otokem, rozšířením oční štěrbiny a v pozdních stádiích dvojitým viděním, především při pohledu dolů. Vznikají proto problémy zejména při psaní nebo chůzi po schodech. Typickým onemocněním je onemocnění štítné žlázy nazývané Graves - Basedowa choroba (thyreotoxikóza). Jedná se o autoimunitní onemocnění, které se projevuje tzv. exoftalmem (vystupující oko). Pacienti s tímto postižením mají typickou vizáž s “vykulenýma očima”. Léčba spočívá v aplikaci umělých slz a terapii základního onemocnění. Pokud dojde k výraznému zbytnění očních svalů (sleduje se pomocí ultrazvuku), může být nevyhnutlená operace, která by měla odstranit dvojité vidění. V důsledku tohoto onemocnění se může také rozvíjet glaukom, tedy vysoký nitrooční tlak, který by měl pečlivě sledovat zkušený ofltalmolog.

Vliv na zrak mají také revmatická a autoimunitní onemocnění. Jedná se o složitá komplexní onemocnění, často vyžadující podávání kortikosteroidů a dalších léků potlačujících obranyschopnost těla. Mezi nejčastější patří Sjögrenův syndrom (projevující se syndromem suchého oka) nebo Bechtěrevova nemoc (závažné záněty duhovky). Léčba očních příznaků závisí na konkrétním onemocnění  a očním nálezu.

V plicních onemocněních s vlivem na zrak se hovří o sarkoidóze, tuberkulóze, nebo tzv. Wegenerovy granulomatóze. Sarkoidóza je multisystémové onemocnění nejasného původu, které může postihnout, stejně jako tuberkulóza, kteroukoliv část oka. Tuberkulóza může způsobit zúžení zorného pole a poruchu barvocitu.

Dalšími chorobami projevujícími se i postižením oka jsou hematologická onemocnění jako je anémie (chudokrevnost) nebo akutní leukémie. Anémie se může projevit krvácivými změnami na sítnici nebo postižením zrakového nervu s důsledky pro rozsah zorného pole. Postižení zraku u leukémií závisí na jejím typu a možném nahromadění leukémických buněk v oblasti oka. Mohou se objevit krvácivé změny na sítnici a očním pozadí. Léčba spočívá v intenzivní chemoterapii, stejně jako u dalších onkologických onemocnění s vlivem na zrak.

Z nemocí trávicího ústrojí zrak ovlivňuje Crohnova choroba nebo ulcerozní kolitida. Důležité je kontorlovat dostatečný přísun vitamínu A, jehož vstřebávání mohou tyto choroby zásadně ovlivnit. V terapii střeba se často užívají kortikosteroidy, a proto musí oční lékař myslet na možné poruchy zraku vzniklé vlivem této léčby (steroidní šedý nebo zelený zákal).

U těchto a řady dalších celkových onemocnění je vždy nutno myslet na možné důsledky pro zrak pacienta. Kvalitní a rychlá diagnostika mnohdy vede k zabránění nevratnému závažnému postižení zraku. Záleží nejen na spolupráci oftalmologa, praktického lékaře nebo internisty, ale také na spolupráci pacienta. Předpokladem úspěšné léčby je dodržování pravidelných návštěv očního lékaře a spolupráce při terapii celkového onemocnění.

(redakce)

Publikováno: 2.12.2008