Vyšetřovací metody v ortopedii

Ortopedické vyšetření zahrnuje tyto postupy:

Anamnéza

Hraje nezastupitelnou roli. Lékaři poskytne základní informace , které jsou nezbytné pro stanovení správné diagnózy. Pacient by měl být tázán na bolest, která je nejčastějším a nejzávažnějším příznakem. Důležitou roli hraje charakter bolesti, doba vzniku (den, noc), závislost na námaze, lokalizace a propagace – průběh bolesti. Důležitá je také funkce pohybového aparátu. Porucha funkce se liší svými projevy. Může docházet ke snížení pohyblivosti, neschopnosti vykonávat daný pohyb, omezení chůze, obrně nervů ( to se projeví částečnou či úplnou neschopností aktivního volního pohybu svalových skupin inervovaných těmito nervy). Ortoped dále kontroluje proporcionalitu. Všímá si rozdílné délky končetin, tělesné výšky, znetvoření končetiny nebo trupu.

Klinické vyšetření

Toto vyšetření vychází z údajů, které lékař získá během anamnézy. Zahrnuje tyto složky.

Aspekce

Sleduje se zejména porucha pohybu (kulhání, pohybové stereotypy, soběstačnost při oblékání). Dále deformity pohybového aparátu ( otoky, chybné postavení kloubů, vadné držení těla, svalový tonus, postavení klenby nožní).

Palpace

Pohmat poskytne informace o prosáknutí tekutinou, teplotě končetiny, zvýšené potivosti, nitrokloubních tělíscích a patologických fenoménech (krepitace – zvuk vznikající při tření dvou ploch o sebe, například úlomků kostí).

Měření obvodu a délek končetin

Toto vyšetření je důležité při zjišťování stupně atrofie (zmenšení normálně vyvinutého orgánu) svalových skupin a dysplazie (porucha růstu a vývoje ) končetin.

Vyšetření pohyblivosti

Měřen je rozsah pohybu ze základního do krajního postavení. Zároveň si lékař všímá bolestivosti a odporu, který je pohybu kladen.

Vyšetření svalové síly

Vyšetřovaná je vždy určitá svalová skupina, která je hodnocená stupnicí 0 – 5. Nula znamená, že pacient není schopen pro své postižení vykonat svalový stah. Naopak číslo pět vyjadřuje plnou svalovou sílu.

Laboratorní vyšetření

Diagnostická punkce

Punkce znamená v překladu nabodnutí a slouží k odběru materiálu z určitého orgánu. Na základě tohoto odběru pak lékař stanoví diagnózu. V ortopedii slouží zejména ke zjištění obsahu tělních dutin, především kloubů.

Biopsie

Rovněž velice významná metoda ke stanovení diagnózy. Princip spočívá ve vyšetření vzorku živého lidského orgánu nebo tkáně. Nejvýznamnější je její role v nádorové diagnostice.

Zobrazovací metody

Zobrazovací metody jsou nedílnou součástí ortopedického vyšetření. Dle poznatků zjištěných předcházejícími metodami se lékař rozhodne pro danou techniku. Důležitou roli zde hraje, zda jde o postižení měkkých struktur (svaly, šlachy, úpony… ) , patologii tvrdých struktur (kosti, klouby… ) či onemocnění cév. Různá je taky radiační zátěž na lidský organismus a čekací doba, tedy doba, než se pacient podrobí danému výkonu.

RTG

V ortopedii má základní diagnostický význam. Pacient je vystaven radiační zátěži. Vyšetření není komplikované dlouhou čekací dobou, je dostupné prakticky ihned. Diagnostikuje zejména poškození tvrdých struktur. Využívá se při poranění kostí, hrudníku a lebky.

Sonografie (Ultrazvuk)

Tato metoda je levná, dostupná, bezpečná, nenáročná na provedení. Spolehlivá je zvláště při vyšetření svalových a šlachových struktur. Dnes se využívá taky v diagnostice vrozené kyčelní dysplázie.

CT (Počítačová tomografie)

CT je moderní metoda, která umožní perfektní prostorové zobrazení vyšetřované oblasti skeletu. Význam má taky u diagnostiky strukturálních změn a při určení rozsahu postižení v dané oblasti. Někdy lékař využívá i 3 – dimenzionální rekonstrukci (3D) a to tehdy, když se rozhoduje jaký typ operačního výkonu je nejoptimálnější zvolit v terénu nepříznivých anatomických podmínek. Dnes je CT dostupné téměř na všech zdravotnických pracovištích, neměl by tedy nastat problém s dlouhou čekací dobou.

MR (Magnetická rezonance)

MR je zobrazovací technika, jejíž předností je nejdokonalejší zobrazení měkkých struktur pohybového aparátu. Tato technika minimálně zatěžuje organismus, nejedná se totiž o elektromagnetické vlnění, nýbrž o magnetické pole. Značnou nevýhodou je však dlouhá čekací doba, protože jen málo pracovišť disponuje MR. Metoda je taky značně finančně náročná.

Kontrastní vyšetření

Mezi kontrastní vyšetření patří artrografie a angiografie.

Artrografie:

Čili zobrazení měkkých nitrokloubních struktur pomocí kontrastní látky (látka, která odlišně pohlcuje záření, zvýrazní námi požadovanou strukturu). Po nástřiku do nitrokloubního prostoru jsou zobrazeny menisky, některé vazy a tíhové váčky… Dnes je tato metoda nahrazována MR.

Angiografie:

Jedná se o vyšetření cév pomocí kontrastní látky. Hlavní význam spočívá v diagnostice nádorů pohybového aparátu. Je zde hodnocena vaskularizace – vznik krevních cév a tkání. Vaskularizace je výrazná právě u nádorových onemocněních, kdy se uplatňuje při výživě nádorových tkání.

Srovnání jednotlivých zobrazovacích technik

Metoda	Struktury	Zátěž na organismus	Čekací doba
RTG	Tvrdé tkáně	Střední	Krátká
SONOGRAFIE	Měkké tkáně	Nízká	Krátká
CT	Prostorové uspořádání	Vyšší	Krátká
KONTRASTNÍ VYŠETŘENÍ	Cévy, nitrokloubní struktury	Střední - vyšší	Střední
MR	Měkké tkáně	Nízká	Dlouhá

Endoskopické metody

Artroskopie

Endoskopická metoda sloužící jednak pro diagnostiku jednak pro terapii kloubních poranění a změn. Je to metoda mladá, která v současnosti prochází bouřlivým vývojem.

Princip:

Artroskopie se provádí ve znecitlivění celkovém nebo místním. Nejprve dojde k naplnění kloubu infuzním roztokem. Z naříznutí, které je 5 mm, se do kloubu zavede endoskop s vlastním zdrojem světla. Endoskop je také napojen na videokameru, která přenáší obraz na monitor. Dalším uměle vytvořeným otvorem se do kloubu zaváděj nástroje sloužící k ošetření. Nástrojů je široká škála, k těm nejmodernějším patří laserové a radiofrekvenční sondy.

Výhody:

Nevýhody:

Indikace:

Jsou poměrně široké. Nejčastěji se používají při vyšetření kloubu kolenního, ramenního, dále pak hlezno a loket. Nyní se provádějí také artroskopie zápěstí, je však nutné použít speciálního vybavení.

Diagnostické indikace

K diagnostice se artroskopie používá vzácně a to zejména v nejasných případech při poškození měkkých struktur kloubu. Dále při odběru materiálu pro biopsii (vyšetření vzorku živé tkáně).

Terapeutická indikace