Totální endoprotéza kyčle na Bulovce

S výsledkem operace jsem velice spokojen. Operaci jsem prodělal téměř v 60 letech na ortopedii pod vedením pana prof. MUDr. Dungla v nemocnici na Bulovce. Celý život jsem sportoval a zase sportovat budu (tenis). Je obrovskou výhodou, po týdnu na pooperačním oddělení, přesun o 2 patra níže na 3 týdenní rehabilitaci. Měl jsem nadstandardní, jednolůžkový pokoj, za který jsem za 3 týdny uhradil něco přes 15.000, což je dokonce nižší cena, než jako samoplátce na týden v lázních. Vůbec neřeším takové nesmysly, jako je jídlo, protože prioritní je co nejdříve se postavit na nohy a cvičit, a to nejen pod vedení fyzioterapeutek, které jsou zde skvělé, všechny v oboru vysokoškolsky vzdělané. Je tu malá tělocvičnička, kde můžete ve volném času jezdit na rotopedu a i si zacvičit na cvičební lavici. Jenže to je právě ono, zatímco někteří mí vrstevníci trávili čas mezi oficiálními cvičením a jídlem zíráním na televizi, já chodil v druhém týdnu rehabilitace po areálu na procházky, 3 x denně po 12 minutách jsem jezdil na rotopedu a ještě si přidával 2x denně cvičení, co jsem si pamatoval z "oficiálních cvičení" od fyzioterapeutek. Samo o sobě se nic neudělá a člověk musí mít prioritu. Operace byla provedena 12.2. 2018 a v současnosti jsem ve stavu, kdy trénuji ježdění nízkopodlažním autobusem, po jezdících schodech atd. Ještě rehabilituji doma od 19. 3. 2018, hlavně hlídám úhel kolena a kyčle. Pro dokreslení mám známé, konkrétně kolegyni z tenisu, která po 6 měsících operace vyhrála mistrovství světa jednotlivkyň v USA v kategorii 65+ (kategorie jsou po 5 letech), mám kamaráda, bývalého špičkového tenistu, který ve svých 71 letech hraje neskutečně dobře a běhá jak čamrda a to má totálky na oboustranně. Takže, je to o motivaci, o stanovení si priotit, o předcházející fyzické kondici - jestli někdo celý život nesportoval, pak to má samozřejmě daleko těžší - to chápu. Jeden můj kamarád ještě v 79 letech válel neskutečně na lyžích s vyměněným kolenem (bývalý špičkový hokejista). Lidi, kašlete na to jak vypadá náměstí, jaká je strava a myslete jen na to, jak můžete svému tělu co nejvíce pomoci, abyste se vrátili do aktivního života. Čekání na spásonosné nevím co, bez vlastního podílu a dřiny Vám nepomůže. Uvědomte si, že operace je sice zcela zásadní, ale teprve první krok k tomu, jak zase aktivně žít. Držím všem palce a jdu šlapat na rotoped.

Jen v krátkosti pokračuji. Takže 19. 2. 2018 mě operovali kyčel, 26. 6. 2018 jsem začal hrát opatrně na zdi, abych viděl co ta noha dělá, od začátku července jsem začal hrát z místa, v srpnu už jsem hrál normálně naplno zápasy (ale samozřejmě jsem to "nerval"), no a od poloviny září 2018 už hraju na krev, co mi dovolí věk a pohybové schopnost. Abych nezapomněl, shodil jsem 10 kilo, takž jsem si zvýšil i "tenisovou hybnost". Mějte ze všichni TEPáci pěkně a makejte na sobě, co to dá. Operatér musí být zlatý, aby byl dobrý základ, ale Vy musíte být diamantoví, aby cíl byl skvělý.