Jaroslava Rytychová

Jaroslava Rytychová "bývalá" modelka, novinářka, manažerkaChtěla jsem odhodit brýle. I když, jak mi mnozí tvrdili, mi vyloženě slušely. Byla jsem od puberty krátkozraká a ani jsem nepatřila k těm, co mají mnoho dioptrií (-2,75). Nebylo to z estetických důvodů, jak se mnozí z vás možná domnívají, ale ryze praktických. Chtěla jsem vidět na svoje děti, které na mě něco pokřikují a já ani z rozmazaných obrysů, ani z příkladných gestikulačních pokynů, jsem nebyla schopna poznat, o co jde. Chtěla jsem se mazlit se svými dětmi, aniž by mi neustále brýle z očí padaly a já je pak s nesmírným úsilím a časovým skluzem hledala a nacházela je rozlámané na dva, či více kusů. Také jsem je ztrácela. A po poslední ztrátě mých nejoblíbenějších červených brýlí, obrouček francouzské výroby, za nemalý peníz, jsem se odhodlala.Měla jsem to udělat již dříve. Dlouho jsem svou odvahu sbírala. Bála jsem se bolesti. Zákrok do očí, je zákrok do vaší (a vámi tak oblíbené) hlavy. Potvrdilo se mi však, že je to jen ryze o psychické záležitosti, neboť nyní už je jasné, že ruce chirurgů vedou velmi přesně "skoro dokonalého očního robota", který z vás udělá někoho se zrakem ostříže.Drahá záležitost. V přepočtu na všechny pořízené brýle a módní brýlové obroučky (čočky jsem nepoužívala) je vynaložená finanční částka skoro zanedbatelná.Od listopadu 2006 patřím mezi bezbrýlé tvory a díky MUDr. Sylvě Procházkové v čele, MUDr. Davidu Klečkovi, MUDr. Petru Novákovi a úžasným sestřičkám si připadám jako člověk, který prozřel. Vidím věci, které jsem, i s nejlepší vůlí, přes brýle neviděla a konečně pozoruji svoje tříletá dvojčata, jak si v dálce na pískovišti hrají. Vlastním také nový řidičský průkaz - bez poznámky "brýle nutné". A konečně můžu také nosit černé sluneční brýle (bez zábrany, že zakopnu o první patník) a cítit se někdy jako" filmová hvězda".