Moderní zubní péče – standard nebo luxus?

Pane doktore, jak je v současnosti definován standard a nadstandard ve stomatologické péči?

Standard a nadstandard úplně přesně definován není. Obecně je za standard považováno ošetření, které je hrazeno příslušnou zdravotní pojišťovnou, za nadstandard pak materiály a technologie, které pojišťovna neproplácí. Pokud však máme na mysli standardní ošetření tak jak je na počátku 21. století vnímáno v souvislosti s poznatky moderní medicíny a vyučováno na školách, tak tam je standard někde úplně jinde. Postupy a materiály hrazené pojišťovnami jsou většinou spíše standardy řekněme počátku 2. poloviny minulého století. Řada lidí se ale domnívá, že tím, že něco hradí pojišťovna, by měli mít garantováno to nejlepší. Ale pojišťovna není garantem té nejlepší a moderní léčby. Zdravotní pojišťovna je především finanční instituce stejně jako jiné komerční pojišťovny nebo banky, jejichž hlavním smyslem a cílem je vytváření zisku.

Liší se nějak standard a nadstandard v ošetření dětí a dospělých?

Nijak výrazně, pouze paleta výkonů není u dětí tak široká.

Připlácí se u stomatologa opravdu pouze za nadstandardní služby, platí standard = vše zdarma?

Dá se říci, že ano. Ale existují případy, kdy pojišťovna jediný vhodný materiál neproplácí a pacient musí ošetření uhradit, i když má lékař smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Praxe je dnes taková, že pacient požadující nadstandard si ošetření platí v celém rozsahu sám, nelze nechat si proplatit část výkonu pojišťovnou a doplatit pouze rozdíl v ceně standardu a nadstandardu.

Je rozdíl mezi standardem a nadstandardem opravdu tak výrazný, v čem se standard a nadstandard liší?

Na tuto otázku je velice těžké odpovědět obecně. Existují veliké rozdíly v kvalitě materiálů a v technologiích, ale velmi významnou roli v kvalitě provedené práce hraje také lidský faktor, tedy přístup lékaře. Jinými slovy: pokud lékař používá nejlepší materiály, ale je nucen za směnu ošetřit např. 30 a více lidí (což je v některých praxích spíše standard než výjimka), lze jen stěží očekávat, že bude mít vždy dostatek prostoru na to, aby odevzdal špičkovou práci. Nelze však paušálně říci, že kratší ošetření tzv. na pojišťovnu je vždy nekvalitní a uspěchané. Pro laika je velice těžké poznat, zda bylo ošetření opravdu kvalitní. Pokud však chodí pravidelně na preventivní prohlídky a přesto má neustále nějaké problémy, pak je samozřejmě na místě otázka, zda právě tato praxe poskytuje pro něj optimální péči. Ani nejdražší materiál tedy nezaručuje, že ošetření bude provedeno perfektně. Pečlivost ošetření hraje zásadní roli.

Předpokládám, že to klade i větší nároky na znalosti a dovednosti lékaře, je u lékařů ochota učit se nové technologie a materiály?

Myslím si, že vůle profesně se zdokonalovat jednoznačně u lékařů je a probíhá u nás pro ně také řada školení. Ne vždy však bývá jednoduché nové postupy uvést do praxe, často bývají dost finančně náročné.

Kde je vlastně hranice mezi běžnou a estetickou stomatologií?

Domnívám se, že v současnosti by žádná ostrá hranice mezi estetickou a tzv. běžnou stomatologií prakticky neměla být. Kvalitní ošetření by určitě kromě funkčnosti mělo splňovat i požadavky na estetiku, dnešní materiály to bez problémů umožňují.

Lze odhadnout, kolik procent lidí využívá nadstandard v zubní péči?

Konkrétní čísla neznám a netroufám si odhadovat. V mé vlastní praxi je to 100%. Situace  bude ale určitě jiná v menších městech, nebo v oblastech s vyšší nezaměstnaností. Lidé jsou tam obecně méně ochotní investovat do svého zdraví a někteří  na to prostě nemají finance. Bohužel často platí, že několik set korun ušetřených na počátku, znamená mnohem větší investice později. Jisté je, že podíl lidí požadujících nadstandard je stále vyšší a do budoucna bude zřejmě stále narůstat.

Často slýcháme, že je u nás nedostatek zubních lékařů, je tomu opravdu tak, i ve srovnání se zahraničím?

Se zhruba 60ti zubními lékaři na 100tis.obyv. jsme asi na 11 místě v EU, je zde tedy ve srovnání s ostatními zeměmi spíše nadprůměrný počet ZL. To však neznamená, že je to v našich podmínkách dostačující. Dá se říci, že ve velkých městech je ZL relativní dostatek, problém je s dostupností péče v menších obcích, zejména v příhraničních oblastech. Například ve Skandinávských zemích je ZL výrazně méně než u nás, přesto jejich nedostatkem netrpí. Ale daleko větší péče je zde věnována preventivním programům zaměřeným hlavně na děti. Takoví lidé v dospělosti využívají péče daleko méně. Výrazným stimulem k péči o chrup je jistě také cena zubního ošetření v těchto zemích

Média u nás často upozorňují na fenomén odmítání pacientů k ošetření. Kde je etická hranice v tomto odmítání, např. neošetření dítěte s bolestmi zubu apod.?

Je to velmi individuální a záleží to na lékaři. Ale samozřejmě pokud se bez objednání snaží dostat k ošetření 10 lidí za den, musí lékař umět odmítnout, aby ošetření neprobíhalo na úkor ostatních, řádně objednaných. Je ale dobré připomenout, že pokud lékař dělá svoji práci dobře a má správně vychované klienty chodící pravidelně na preventivní prohlídky, vznikají akutní problémy velmi zřídka. Kdo na prevenci nedbá, musí počítat s tím, že ho všude nepřijmou s otevřenou náručí a bude muset za ošetřením třeba i desítky kilometrů. Osobně se s akutním pacientem, tedy člověkem, kterého bolest donutí vyhledat pomoc okamžitě, setkávám zcela výjimečně.

Zmiňoval jste prevenci. Asi všichni víme, že prevence se většinou vyplácí více než odstraňování vzniklých škod, ať se jedná o jakýkoliv obor i mimo medicínu. Jak to vypadá s prevencí ve stomatologii?

Drtivá většina onemocnění v dutině ústní má původ v nedostatečné hygieně. Většina lidí dnes bohužel stále neví, jak si zuby správně vyčistit. Spousta lidí investuje nemalé částky do nákupu zubních past, ústních vod a hygienických pomůcek, které pak ani neumí správně použít. Pojišťovny ale lékaře k preventivním postupům příliš nestimulují. Úhrada za odstranění zubního kamene a odborné čištění zubů, v jehož rámci by se též měla odehrát podrobná instruktáž hygieny, je tak nízká, že ji v podstatě nelze provést v potřebném rozsahu, nepokryly by se ani náklady na chod ordinace. Velmi dobrou alternativou je využít služeb dentálních hygienistek. Jejich péči sice pojišťovny ze základního pojištění nehradí, ale bylo by velmi dobré, kdyby jejich služeb využívalo čím dál více lidí.  Cílem by nemělo být vychování vyššího počtu zubních lékařů, kteří zvládnou udělat více výplní a korunek, ale co nejvyšší podíl dobře instruovaných pacientů dbajících na prevenci.

Máte v péči pacienty ze zahraničí, dá se říci, v čem se liší od českých?

Většinou se jedná o cizince, kteří dlouhodobě žijí v ČR. Tito lidé jsou z domova zvyklí za péči platit částky mnohem vyšší než je běžné u nás. Proto také mnoho z nich má individuální zdravotní připojištění a pojišťovna jim pak částečně, nebo úplně uhradí náklady na péči z našeho pohledu nadstandardní.