Paradontoza, Paradentoza, Krvácení dásní

Aby se mikroorganismy mohly rozmnožovat, potřebují dostatek času, potravy a optimální prostředí. Zdrojem energie pro mikroorganismy je cukr a jejich odpadním produktem jsou enzymy, jež mají pro svou kyselou povahu schopnost narušovat (rozpouštět) měkké i tvrdé tkáně. Tím způsobují zubní kaz, zánět dásní a parodontózu.

Nyní se dostáváme k dentogingiválnímu uzávěru, o němž byla zmínka dříve. Dentogingivální uzávěr lze popsat jako manžetu, která drží dáseň pevně kolem krčku zubu, čímž odděluje vnitřní prostědí zubu od prostředí vnějšího. Vnějším prostředím rozumíme korunku zubu (tedy viditelnou část zubu), zatímco kořen zubu se nachází ve vnitřním prostředí, tedy v kosti. Mezi těmito dvěma prostředími se nachází zubní krček. Pokud dojde dlouhodobému poškozování dásně, dáseň začne ustupovat a krčková část a povrch kořene se začne odhalovat. To se projeví zvýšenou citlivostí zubů. Je to z toho důvodu, že kořenem prostupují nervová zakončení a pokud je podráždíte chemicky (kyselé, sladké) či fyzikálně (studené horké, dotyk…) pocítíte to jako bolest.

Dentogingivální uzávěr je tvořen výstelkovou tkání (epitelem), jenž má schopnost velmi rychle regenerovat. Pokud je tedy poškozen jednorázově (např. mechanicky odřením nebo chemicky působením kyselých enzymů bakterií apod.), plně se obnoví během několika dnů. Působí-li však na dentogingivální uzávěr kyselé enzymy dlouhodobě, nemá dostatečný čas na regeneraci a postupně se značně poškodí. Bakteriím se otevře cesta „pod dáseň“, což se v našich ústech projeví zánětem dásní neboli gingivitidou. Dásně začnou krvácet, jsou zarudlé, oteklé a citlivé na dotek. Trvá-li zánět delší dobu, stane se chronickým. V této fázi se střídají období vzplanutí a útlumu zánětu (zánět je stabilizovaný, nikoli však vyléčený). Jako každý neléčený zánět v těle, i zánět dásní značně zatěžuje imunitu organismu.

Pokud začnou bakterie pronikat hlouběji, zničí i struktury parodontu, které jsou pod dásní a drží zub v kostěném lůžku, jak jsme si vysvětlovali dříve. Vzniklé onemocnění nazýváme parodontitis (lidově parodontóza). Pokud pacient trpící tímto onemocněním včas nepodstoupí ošetření u lékaře či dentální hygienistky, bakterie zcela zničí vazivová vlákna, rozpustí kost okolo zubů a zuby postupně vypadají.

Co je parodontologie?

Parodontologie je nauka o parodontu neboli závěsném aparátu zubu. Závěsný aparát zubu, tedy lůžko, v němž je zub usazen, funguje jako tlumič nárazů. Tlumí všechny žvýkací procesy, čímž chrání zub a kost před poškozením. Můžete si jej představit jakou síť malých gumiček (ligamenta neboli vazy), které jsou na jedné straně připevněny k povrchu zubu a na druhé straně k povrchu kosti, v níž je zub ukotven. To znamená, že zdravý zub není napevno srostlý s kostí, ale je v kostním lůžku zavěšen. Když skousnete, tyto „gumičky“ se natáhnou a tím zpomalí a zmírní tlak na kostěné lůžko. Jako když vás při bungee jumpingu těsně nad zemí zachytí pružné lano. Tento systém samozřejmě zároveň zub drží v kostěném lůžku.

Zrekapitulujme si, že parodont se skládá ze zubu, kostěného lůžka, které je pokryto dásní, z vazů, které drží zub v kostěném lůžku, a z tzv. dentogingiválního uzávěru, o kterém bude řeč později.

Poté, co jsme si stručně objasnili význam parodontu, řekneme si, jak je parodont ovlivněn kvalitou ústní hygieny.

Na povrchu celého těla žijí stamilióny mikroorganismů, které s námi za normálních podmínek žijí v symbióze a neškodí nám (příkladem může být Escherichia coli v našich střevech). Jsou však situace, kdy se toto soužití naruší a naše tělo začnou osídlovat mikroorganismy, které na nás cizopasí a škodí nám (např. plísně).

Nejinak je tomu v dutině ústní. Pokud si špatně čistíme zuby, začnou se zde přemnožovat mikroorganismy, které způsobují různá onemocnění. Těmi nejčastějšími jsou zubní kaz, zánět dásní a parodontóza.