Která plomba je ta pravá?

Výplňové materiály, stejně jako výrobní postupy za posledních pár let prošly značným vývojem. Díky tomu se v současné době před námi otvírají nové možnosti, jak docílit hezčího a přirozenějšího úsměvu.

Co je to zubní výplň, neboli plomba?

Plomba je v umělá výplň zubu sloužící k vyplnění drobných zubních puklin, léčbě zubního kazu nebo k úpravě poškozeného povrchu zubu.

Výplňové materiály používané v současné stomatologii prošly v nedávné době nevídaným rozvojem a je vskutku si z čeho vybírat.

Kriteria pro výběr výplňového materiálu

Výběr vhodného materiálu pro výplň zubu určuje mnoho faktorů. Velmi důležité je zhodnocení jak rozsahu a umístnění výplně, tak i mechanické zátěže zubu, stupně kazivosti, úrovně hygieny a samozřejmě i úrovně naplnění oprávněných požadavků pacienta. Plomba by měla být nejen estetická, ale zároveň bezpečná, trvanlivá a dokonale funkční.

Po zhodnocení uvedených kritérií si lékař může vybrat nejvhodnější ze tří základních typů výplní:

• Amalgamová výplň

• Kompozitni (bíla) výplň

• Skloinomerní cement

Amalgám

Amalgám je nejstarší a nejrozšířenější forma zubní výplně, již netřeba nikterak zvlášť představovat, určitě se většině z nás vybaví nevzhledné „stříbrné nebo černé plomby“.

Je to vlastně slitina rtuti se stříbrem, mědí a cínem.

Výhodou amalgámu je pevnost a odolnost ke žvýkacím silám, antibakteriální vlastnosti, schopnost „samoutěsnění se“ v zubu (důsledek jeho vnitřní koroze), nižší cena a relativně snadné zhotovení výplně. Pokud je výplň z amalgámu kvalitně zhotovena, má v postranním úseku (stoličky, třenové zuby) nejdelší trvanlivost ze všech výplňových materiálů. Zvláště vhodný je amalgám tam, kde ostatní materiály selhávají - v ústech se zhoršenou hygienou, zvýšenou kazivostí, v oblasti, kde okraj výplně zasahuje pod dáseň.

Nevýhodný je jeho kovový vzhled, pacienti jej často nazývají "černou plombou". Dalším handicapem amalgámu je potřeba vrtat zub zpravidla o něco více, než je skutečný rozsah kazu. V zubu totiž výplň drží pouze díky mechanickému zaklínění, a tak musí mít výplň zhotovená z amalgámu dostatečnou schopnost udržet se na požadovaném místě, jinak by opakovaně ze zubu vypadla. Důsledkem nutnosti většího „vrtání" v případě amalgámu je u rozsáhlejších výplní nebezpečí vzniku prasklin v oslabené sklovině, s následným odlomením oslabené části korunky zubu. Proto také amalgám není vhodný ke zhotovení výplně u zubů s rozsáhlou destrukcí korunky. Dostavba zubu estetickou výplní z kompozita či náhrada chybějících tkání umělou korunkou je vhodnější alternativou.

Další nevýhodou v případech, jsou-li v ústech i jiné kovy (např. kovové korunky) je, že způsobuji v ústech galvanické proudy, které zvyšují nepříznivý korozívní potenciál a můžou působit pocity kovové chuti, pálení, štípání a neurčitých bolestí.

Kompozitní pryskyřice

Kompozitní (bílé) výplně prochází v posledních letech prudkým vývojem, díky čemuž se staly téměř univerzálním materiálem. Kdo by nechtěl vysoce estetické, "bílé" výplně? V předních zubech, v oblastech, které jsou při úsměvu vidět, či tam, kde chceme nahradit úrazem ztracenou sklovinu, jsou kompozity nezastupitelné. Jedná se tedy o vysoce estetické, dostatečně odolné, a pro opravu zubů v linii úsměvu nezastupitelné materiály.

Kompozitum je speciální plast (velmi zjednodušeně řečeno, je to pryskyřice naplněná rozemletým sklem), který se váže k zubu mechanicky i chemicky. To je velká výhoda při „vrtání" zubu, kdy stačí odstranit pouze kaz. Další úprava a rozšíření preparace do zdravých tkání, která je nezbytná u amalgámu, zde v zásadě není potřebná. Kompozitum tuhne po osvícení modrým světlem o vlnové délce 420-500 nm. Aby byla výplň z kompozita kvalitní a trvanlivá, vyžaduje vrstvení, tj. postupné nanášení a nasvěcování malých vrstviček hmoty do zubu. Proto je zhotovení kompozitní výplně časově i technicky náročné.

Bílá výplň je ideální tam, kde není vhodný amalgám. Nejčastěji jsou to estetické indikace. Jiným důvodem může být příliš rozsáhlá destrukce zubu, kde by amalgám měl nedostatečnou retenci nebo působil v zubu jako přílišný klín, který by jej rozlomil. Ideální jsou také v případě velmi malých kazů, kde šetří okolní, zdravé zubní tkáně před nadměrným „odvrtáním.“. Kompozitní materiály jsou používány nejen jako výplně, ale také k estetické úpravě předních zubů při jejich špatném postavení, tvaru a zabarvení (tzv. přímé fasetování). V případě velkých mezizubních prostor lze kompozitem zuby rozšířit a tím mezery odstranit.

Ale pozor! Ani použití kompozit není v některých případech bez nebezpečí. Jsou to např. ústa se zvýšenou kazivostí a špatnou hygienou, nebo místa, kde je manipulace s materiálem obtížnější (zadní zuby). V těchto případech se „krásné“kompozity mohou stát nebezpečnými materiály, pod kterými nezřídka zub odumírá.

Proto u kompozitních výplní je důležitá zkušenost i zručnost zubního specialisty.

Skloinomerní cementy

Skloionomerní cementy představují alternativu k výše uvedeným výplním a ve spektru svých vlastností zahrnují od každého trochu.

Jde o vysoce kvalitní, dostupné a spolehlivé materiály s jednoduchou manipulaci, poměrně estetické, mléčně zabarvené. Na druhou stranu nejsou tolik mechanicky odolné, jako např. amalgám a současně vysoce estetické, jako kompozit.

V dnešní době představují skloinomerné cementy materiály s nejvíce podobnými vlastnostmi zubovině a částečně i sklovině (t.j. základní stavební prvky zubu), čímž jsou dané jejich antikariézní (protikazové) vlastnosti.

Schopnost přirozené vazby skloinomerního cementu na tvrdé zubní tkáně zaručí dokonalé uzavření kavity (defektu, který vzniká v zubu po odstranění zubního kazu) před průnikem bakterií způsobujících zubní kaz. Dále skloionomerní výplně do svého okolí uvolňují fluoridové ionty, čímž také pomáhají v ochraně zubu před zubním kazem.

Antibakteriální vlastnosti skloionomerů jsou nejvyšší ze všech tří uvedených materiálů. Proto jsou obzvláště vhodné do úst s vysokou kazivostí a pro ošetření mléčných zubů. Představují velký přínos hlavně v dětské stomatologii, jednak pro minimální invazivitu (stačí odstranit jenom zubní kaz jako u kompozitní výplně) a maximální preventivní zásah (uvolňovaní fluoritových iontů).

Nevýhodou je však malá odolnost proti žvýkacímu tlaku, tj. malá pružnost a ohebnost, a zároveň i citlivost na způsob zpracování.

Tedy jejich předností je bezpečnost, avšak za cenu kratší trvanlivosti.

V poslední době se velmi slibně jeví kombinace těchto cementů s kompozity, tzv. "sendvičová výplň", která slouží jako bezpečná a přitom estetická náhrada amalgámu.

Amalgám nebo bíle plomby?

No a teď babo raď….co by asi tak bylo vhodné právě pro můj zlobivý zoubek….vsadit na starý lety prověřený amalgam nebo raději zainvestovat a mít bezchybný krásný úsměv?

V současné době se vede mnoho diskusí, zda amalgám škodí, či neškodí lidskému zdraví. I proto je v současnosti snahou snižovat používání amalgámu, přičemž jedním z důležitých faktorů je zajisté i poměrně živá a neustávající diskuse o vlivu amalgámu jak na organizmus samotný, tak na jeho okolí. (Dokonce Norsko od 1. ledna 2008 používání dentálních amalgámů zakázalo.)

Abychom amalgámovým výplním nekřivdili, dle mnohých nezaujatých lékařských studií je nelze obecně označit za zdroj pomalé otravy organismu, který v masovém měřítku způsobuje určitý typ chronického či akutního onemocnění. Tyto výzkumy byly zaměřeny především na množství rtuti obsažené v krvi pacientů, jejichž chrup byl v různé míře ošetřen amalgámem. Ukázalo se sice, že majitelé amalgámových výplní mají v krvi hraničně vyšší množství rtuti než bezamalgámoví spoluobčané, ale ten rozdíl je vždy tak zanedbatelný, že nemůže uspokojivě podložit tvrzení o různých zdravotních problémech, které jsou amalgámu s obsahem rtuti připisovány. Hladina rtuti v krvi těchto pacientů je prokazatelně v mezích normy. Pro zajímavost lze uvést, že u rozsáhlého množství populace některých přímořských států, jejichž jídelníček ve velké míře zahrnuje maso mořských živočichů, byla v současné době zjištěna mnohem vyšší přítomnost rtuti v organismu, než u jakéhokoliv amalgámem zaplombovaného středoevropana, který zrovna nepozřel rtuťový teploměr. Je to způsobeno značně znečistěným mořem, ve kterém plave čím dál tím víc těžkých kovů.

Důležité je také si uvědomit, že v současné době byl původní konvenční amalgám u nás již takřka eliminován. Na našem trhu je prakticky nedostupný, byl nahrazen moderním amalgámem bez fáze gama 2. I přesto, že je relativně neškodný, nelze doporučit jeho použití u těhotných a kojících žen a u dětí předškolního věku.

Pokud ale trpíte alergií na kovy, nebo na některou ze součastí amalgamu, potom jednoznačnou volbou výplně zubu jsou kompozitní nebo skloinomerní výplně. Jejich nevýhodou je v porovnaní s amalgámem výrazně vyšší cena.

Je možné, že postupem času dokážou nejnovější druhy modifikovaných kompozitních materiálů, jako napr. Ariston pHc se schopností aktivní ochrany před zubním kazem a vysokou odolností nebo Filtek Silorane s objemovým smrštěním nižším něž 1%, vytlačit a plně nahradit amalgámové výplně při ošetření postranního úseku chrupu, který je zatím doménou amalgámu.

Jak je však patrné, na ideální a univerzálně použitelný materiál pro ošetření všech typů, velikostí a rozsahů kazu si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Existují však možnosti, jak stávající materiály vhodně kombinovat. Cílem takové snahy je dosažení výsledku uspokojivého po stránce nejen estetické a funkční, ale i z hlediska dlouhodobé trvanlivosti a bezpečnosti vůči lidskému organismu.

Důležité je v každém případě uvědomit si, že konečné rozhodnutí, který výplňový materiál je vhodný ve vašem případě, by mělo být učiněno teprve po konzultaci se zubním lékařem. Předtím než podstoupíte zákrok je důležité probrat všechny vhodné možnosti.