Andrologie – pomoc pro muže

• Pane doktore, jak byste představil laikovi obor andrologie?

Andrologie je obor, který se zabývá diagnostikou a léčbou poruch mužských sexuálních a reprodukčních funkcí. Je to poměrně mladý medicínský obor, zvláště v České republice.  Zahrnuje řadu chirurgických i nechirurgických metod léčby. Bohužel je často na androloga nazíráno tak, že je to lékař, který se zabývá odběrem spermií. To je však omyl.

• Není vlastní obor rozkrádán dalšími obory, jako je urologie, sexuologie nebo reprodukční medicína? A není tato situace oboru na škodu?

Je pravda, že andrologie není samostatný, ale spíše interdisciplinární obor. Zasahuje do urologie, sexuologie, gynekologie, endokrinologie, genetiky a dalších. Každý obor si z andrologie vezme kousek, který patří do jeho specializace. Péči o pacienta je však třeba koordinovat tak, aby byla komplexní, a na to se zapomíná. Androlog není jediná specializace, ale řada odborností a vyžaduje mezioborovou spolupráci. Nejblíže k tomuto oboru má urolog, který ze své praxe nejlépe zná anatomii a fyziologii mužského pohlavního ústrojí a který ví, co se v muži vlastně děje. Potřebuje však ke svému rozhodování validní informace od svých kolegů.

• Myslíte si, že péče o muže probíhá na různých pracovištích vždy adekvátně, nebo se objevují tendence k volbě řešení, která nejsou vždy optimální?

Mám ve své ordinaci řadu případů, které by se daly vyřešit nechirurgicky, ale rutinně se operují. Jedná se např. o případy, kdy v semeni nejsou žádné spermie. U řady mužů se to dá správnou farmakologickou léčbou zvrátit. Je smutné, že řada pracovišť přistupuje automaticky k operaci, i když to není nutné a dá se to vyřešit pro pacienta daleko jednodušší a méně zatěžující cestou. Dalším příkladem jsou paraplegici, tedy muži ochrnutí po úrazu míchy, u nichž se dá vyvolat vymizelý výron semene vibrační stimulací. Během třiceti vteřin tak můžeme získat ejakulát obsahující pět, deset i více miliónů spermií bez jakékoliv zátěže pacienta. Je to metoda, o které se většinou buď vůbec neví nebo se neprovádí. Pro řadu lékařů je totiž jediným řešením pacienta operovat. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že se operací získá jen omezený počet spermií, který umožňuje dosáhnout oplodnění partnerky pouze laboratorní metodou a který navíc vyžaduje její hormonální stimulaci. V porovnání s tím jsem schopen získat vibrační stimulací takové množství spermií, které se dá použít na spontánní oplodnění nebo inseminaci. Problém je tedy v tom, že se cílená léčba často vůbec neprovádí a redukuje se na chirurgický odběr spermií.

• Co nejčastěji muže přivádí k andrologovi?

Jsem zde jako lékař v trochu specifické situaci, protože se v ČR věnuji oboru nejdéle, a tak se ke mně často dostávají pacienti, kteří již byli léčeni na jiných pracovištích. Ale můžeme vycházet z toho, jaká je frekvence jednotlivých poruch. Statisticky nejčastější je předčasná ejakulace, je dokonce častější než poruchy erekce. Začíná se o ní ale hovořit až v poslední době. Problém je v tom, že muži si často neuvědomují, že se jedná o poruchu a nic je proto nenutí k tomu, aby problém řešili. Následuje erektilní dysfunkce, méně často se vyskytují opožděná ejakulace nebo ztráta libida. To jsou poruchy sexuálních funkcí, druhou klíčovou oblastí zájmu jsou reprodukční poruchy. Sem patří především mužská neplodnost, dále také androlog řeší např. nejrůznější vrozené vývojové vady genitálu.

• Jaké jsou příčiny mužské neplodnosti?

Mužská neplodnost může mít různé příčiny. Někdy se jedná o vrozené poruchy na genetickém základě, kde dojde při vývoji plodu k výpadku genu, který řídí tvorbu spermií. V takovém případě jsme sice schopni částečně pomoci, ale naše možnosti léčby jsou omezené podle závažnosti postižení. Jiným typem vrozené poruchy jsou strukturální anomálie varlete, které v mnoha případech dovedeme úspěšně vyřešit. Ze získaných poruch jsou to stavy po zánětech, úrazech nebo operacích. U těch často vznikají poruchy transportu spermií v důsledku neprůchodnosti vývodných semenných cest. K poškození spermiogeneze může dojít i působením některých chemikálií, léků nebo vlivem záření.

• Jaké je procento úspěšnosti v léčbě mužské neplodnosti?

Úspěšnost závisí na typu poruchy. V nejtěžších případech, kdy nejsou v semeni vůbec žádné spermie, je dokážeme získat mikrochirurgickým odběrem v 64%, u méně závažných poruch dosahujeme až 100% úspěšnosti.

• Jak muži reagují na závažnou informaci, například neúspěch v léčbě jejich neplodnosti?

Reakce na problém je vždy individuální. Na jedné straně jsou muži, kterým například jejich neplodnost nijak nevadí, a na druhé straně spektra stojí ti, kteří tuto situaci nesou velmi těžce, a třeba se mi v ordinaci rozpláčí.

• Není téma mužských intimních problémů u nás stále ještě částečně tabuizováno, nechybí u nás osvěta?

O tomto tématu se sice již mluví, bohužel však často nekompetentním způsobem. Problém je, že v množství informací, které najdete třeba na internetu, laik těžko rozliší, co je adekvátní informace a co je zkreslené. Informační dluh tu je značný a měli bychom udělat maximum pro jeho odstranění.

• Jakou roli v celém problému hraje ostych mužů?

Ostych je slabé slovo. Pro řadu mužů je obtížné vůbec přiznat, že mají nějaký problém. Je to otázka jejich ega a cítí se ohroženi ve své mužnosti. Pozoruji zásadní rozdíl, když mi přijde do ordinace Američan, který už od dveří říká, že má problémy s erekcí, a když přijde Čech, z kterého dvacet minut páčím, proč vlastně přišel. U nás jsme poznamenáni čtyřiceti lety totality, neumíme o svém sexuálním problému mluvit. U mladší generace je to trochu lepší, než u mužů středního a staršího věku.

• Navštěvují Vás často mladí muži?

Ano, často přijdou velmi mladí muži, kteří se setkali například s prvním sexuálním selháním a přestanou si věřit. Je to spíš problém pro sexuologa, nicméně efektivnější než dlouhodobá psychoterapie se jeví krátkodobé podávání léků podporujících erekci. Muže, který je ze svého problému ve velkém stresu, je třeba přesvědčit, že je schopen normálního sexuálního života. Když si to několikrát vyzkouší s léky, začne si věřit a medikaci přestane potřebovat.

• Jako androlog se setkáváte s plastickou indurací penisu, tedy s onemocněním, kdy dochází k vytváření chrupavčitých destiček v obalu topořivého tělesa s následným zahnutím penisu při erekci, jak častý je to problém?

Statistiky uvádějí kolem 1-3%. Záleží také na informovanosti pacientů - někdy vzniká u postižených mužů obava ze zhoubného nádoru, která je k lékaři přivede relativně brzy, jindy se domnívají, že jde o přirozený důsledek stárnutí. Léčba je dosti svízelná, ale v řadě případů dosahujeme dobrých výsledků.

• Velmi diskutovanou problematikou je penilní endoprotéza, která může být velmi riziková, jaký je Váš pohled na tuto metodu?

Byli jsme prvním pracovištěm v republice, které začalo tyto operace provádět. V té době to byla prakticky jediná možnost, jak mužům postiženým poruchou erekce účinně pomoci. Problém je v tom, že tato metoda je ireverzibilní a v případě selhání protézy už nelze použít žádnou jinou formu léčby. Samozřejmě, pokud dojde k mechanickým komplikacím, lze protézu vyměnit, ale jestliže například vznikne rozsáhlý zánět, již není možné zavést nový implantát. Existují pracoviště, která i dnes tuto metodu prosazují, ale já tento názor nezastávám, právě vzhledem ke zmiňované nevratnosti. Myslím si, že filosofie implantovat do těla nejrůznější prostředky jen pro to, abychom byli krásnější a výkonnější, není tou nejlepší cestou. Sám jsem od implantací penilních protéz již před lety ustoupil a domnívám se, že až na ojedinělé výjimky se dají tyto problémy řešit jinak - méně invazivně, méně rizikově a méně nákladně.