Příčinou vzniku proleženin je stlačení měkkých tkání těla. Dochází ke kompresi kapilár a následně k nedostatečnému prokrvení tkání, jejich odumření a vzniku vředu. Na negativní vlivy tlaku je nejcitlivější tuková tkáň, proto je často defekt tkání pod kůží podstatně větší, než je samotný kožní vřed.
Riziková místa pro vznik proleženin jsou místa, kde je poměrně tenká vrstva tkání nad kostním výčnělkem. Tlak podložky se zde koncentruje na malý okrsek tkáně proti kosti. Nejčastěji vznikají v následujících místech:
- křížová oblast (sakrální dekubitus),
- oblast hrbolů stehenní kosti (trochanterický dekubitus),
- oblast sedacích hrbolů (ischiadický dekubitus),
- další poměrně časté lokality jsou paty, lopatky, lopaty kosti kyčelní, zátylek a lokty.
Podle závažnosti a pokročilosti rozlišujeme čtyři stupně proleženin
1. stupeň - začervenání, které vzniká jako reflexní reakce na poškození hlubších struktur. Toto stadium může být ještě vratné, adekvátním ošetřováním vřed nemusí vzniknout.
2. stupeň - deskvamace ložiska – odloučení povrchové vrstvy kůže vzniká většinou po několika dnech na podkladě ztráty výživy a nevratně poškozené spodiny.
3. stupeň – toto stadium se nejdřív projeví nekrózou podkožního tuku s vytvořením píštěle na kůži, nebo nekrózou kůže, která je však plošně menší než nekróza podkožního tuku. Tkáň odumře a odloučí se, nekrotický tuk se vylučuje píštělí.
4. stupeň - hluboký vřed – vzniká odloučením nekrózy. Tkáně jsou rozbředlé a vyžadují chirurgické ošetřování. Často dochází k postižení svalů, kostí a kloubů. Vřed se může zanítit a pacient může být ohrožen těžkou infekcí až sepsí.
Aktualizováno: 1.4.2014