3D filmy, hrozba pro malé děti?

Zeptali jsme se proto MUDr. Petra Nováka, primáře očního oddělení Nemocnice Na Homolce a odborného očního specialisty z Refrakčního centra Praha, na jeho názor:

Škodí malým dětem sledování 3D filmů?

Již z výsledků studiích z předchozích období bylo zřejmé, že u malých dětí do šesti let věku je v případě sledování 3D obrazu poměrně velké nebezpečí rozvoje například epilepsie. Nejnovější francouzská studie a závěry Komise pro zdraví, jež výsledky výzkumu posuzovala, nám však ukazují, že vývoj dětského zraku, respektive stereoskopického vidění oběma očima, přirozeného prostorového vidění, je skutečně tímto druhem obrazu natolik narušen, že může dojít k vážnému poškození.

Co přesně se na lidském zraku vyvíjí do šesti let našeho věku?

Stereoskopické vidění se začíná vyvíjet již mezi 6 - 12 měsíci věku, vývoj je poté maximální mezi 3 až 6 lety věku. Přirozeně vidíme dvourozměrně, nikoli 3D, a díky tomu, že osy očí jsou posunuty na střed, dochází k dojmu třetího rozměru. Nejde zde tedy pouze o oční vjem, ale i o vývoj celého mozku, který obraz zpracovává, oči se zde podílí pouze částečně. Tyto informace se často objevují spolu s informacemi o vadě, která vzniká v dětském věku a nazývá se tupozrakost, jež se objevuje právě v případě, kdy v mozku nevzniká správně složený obraz prostorového vidění.

Proč je tak důležité se v této době 3D obrazu vyhnout?

Uměle vytvořený 3D vjem v kině nebo v televizi není skutečný a vytváří v mozku zvláštní obraz, jež dospělí dokáží odlišit od reality, ale pro děti je to takřka nemožné. Proto mohou mít po projekci problémy s orientací v prostoru či chůzí. Horší je eventualita vzniku epileptického záchvatu, vyvolaného světelnými efekty typu stroboskopu a rychlým pohybem předmětů. Ekvivalentem je stav navozený při sledování zdánlivého pohybu elektrických sloupů z okna rychle jedoucího vlaku. Obecně na tyto podněty jsou nejcitlivější právě malé děti, a mimo jiné i proto se hovoří o zákazu 3D projekce do 6 let věku.

Je podle Vás cesta omezit promítání 3D filmů vymezením věkové hranice?

Stát zde může zasáhnout právě např. nastavením věkového omezení pro návštěvu 3D filmů věkovým limitem nad 6 let. Podobně jako již dnes mají některé filmy omezenou návštěvnost z jiných důvodů.

V běžném životě by bylo vhodné poučit rodiče malých dětí, že občasným shlédnutím filmu ve 3D jistě nic nepokazí, ale důrazně upozornit na nevhodnost častého sledování při domácí produkci.

Doporučení o bezpečnosti sledování 3D obrazu by dle mého názoru mělo být zmíněno i v brožurách k 3D televizím k domácímu použití. V některých zemích se již setkáte s doporučením několik hodin po sledování 3D filmu neřídit automobil, nebo vykonávat některá zaměstnání.

Jak je to se sledováním 3D obrazu u lidí s dioptrickou vadou či tupozrakostí? Mohou tento obraz vůbec bez obtíží sledovat?

Je-li dioptrická vada korigována dostatečně brýlemi, nebo kontaktními čočkami, pak nebývá problém se sledováním 3D obrazu. Problém někdy bývá technického charakteru – 3D brýle přes optické brýle. Předpoklad je ideálně 100% vidění každým okem zvlášť a přirozené stereoskopické vidění. To máme, jestliže není narušen vývoj zraku v dětství. Nejčastějším příkladem ztráty binokulárního stereoskopického vidění je těžší forma tupozrakosti (amblyopie). Jedno oko je dominantní a informace z druhého (tupozrakého) je v mozku potlačována. Problémy bývají pak nejen při sledování 3D projekcí, ale především v běžném životě s prostorovým viděním a odhadem vzdáleností.

Proč někteří lidé, přestože nemají žádnou oční vadou, po projekci zažívají bolestí hlavy či pocity nevolnosti. Čím je to způsobeno?

Je třeba si uvědomit, že obraz, který nám vzniká v mozku při sledování a následné analýze 3D projekce je nereálný. Část obrazu se odehrává v referenční ploše, část jakoby za ní a část před ní. Navíc pro umocnění efektu tvůrci využívají rychlý pohyb předmětů v prostoru. U citlivých jedinců může vzniknout určitá forma kinetózy (podobně jako při rychlé jízdě autem) s vegetativními projevy - motání hlavy, pocit na zvracení, nebo přímo zvracení. Někdy tento stav pokračuje i řádově desítky minut po projekci, kdy mohou vznikat problémy i s prostorovým viděním a odhadem reálných vzdáleností. Mnoho lidí, kteří přijdou 3D zkusit, musí sundat brýle, nebo dokonce úplně odcházejí z kina (uvádí se až 10-20% prvotních návštěvníků).

Takže vy osobně byste sledování 3D obrazu spíše nedoporučil?

V tomto případě podle mě platí ono okřídlené pravidlo, že všeho moc škodí. To znamená, že sledováním 3D filmu jednou za čas určitě nemůžeme nic pokazit. Osobně vnímám technologii 3D zobrazení jako celkově velmi dobrou pomůcku pro pochopení funkčnosti mnoha věcí a při zachování bezpečnosti u malých dětí jako pro naši populaci věc velmi užitečnou.

Děkujeme za rozhovor.