Augmentační techniky v parodontologii a implantologii

Augmentaci ve stomatologii lze rozdělit na dvě velké skupiny a to:

1. Augmentace tvrdé tkáně - kosti
2. Augmentace měkké tkáně - dásně a sliznice

Augmentace tvrdých tkání

Současná zubní chirurgie zaznamenala za posledních pár desítek let obrovský vývoj v léčbě pomocí zubních implantátů. Pokud pacient přijde z nějakého důvodu o jeden či více zubů a chce náhradu řešit pomocí implantátů, je nutné mít pro zavedení implantátu dostatečné množství kosti, to znamená určitou délku a šířku, aby implantát mohl fungovat desítky let. Bohužel ne vždy jsou podmínky dostačující, a i když před extrakcí plánovaného zubu byl kosti dostatek, po zhojení bývá situace zcela odlišná.

Pokud potřebuje zubní lékař zvětšit kost do délky, nazýváme tuto augmentaci vertikální. Když není kost dostatečně široká, je zapotřebí provést augmentaci horizontální.

Vertikální augmentace:

Nejčastěji prováděná forma vertikální augmentace je tzv. SINUS LIFT. Jedná se vytvoření kosti v horní čelisti při náhradě chybějících stoliček a druhých třenových zubů. Kořeny těchto zubů jsou v těsné blízkosti s čelistní dutinou nebo jí dokonce prostupují. Při ztrátě těchto zubů vzniká nedostatek kosti pro případnou implantaci. Principem sinus liftu je elevace (nadzvednutí) membrány vystýlající čelistní dutinu. Tím si zubní chirurg vytvoří prostor, který pak vyplní směsí vlastní a získané kosti. Tuto směs pak překryje membránou, a tím dosáhne dostatečné délky kosti pro zavedení implantátu.

Sinus lift se dělí na dva typy:

• Uzavřený - Tento typ je prováděn v případě, kdy potřebujeme doplnit menší množství kosti. Během samotné implantace je vyvrtána tzv. štola pro implantát a před vložením vlastního implantátu je přidána kost do čelistní dutiny skrze štolu a poté následuje zavedení implantátu. Uzavřený sinus lift by měl provádět velmi zkušený stomatochirurg, protože jednou z častých komplikací je protržení membrány v čelistní dutině.
• Otevřený - Otevřený sinus lift je všeobecně prováděn u velkých defektů, kde je potřeba doplnit kosti více. Rozdíl je v tom, že stomatochirurg si vytvoří tzv. okénko do čelistní dutiny, opatrně nadzvedne membránu a přidává kost pod kontrolou zraku. Vlastní implantát je zaveden okamžitě nebo až za několik měsíců. Velmi záleží na stavu a kvalitě kosti.

Celý zákrok probíhá v lokální anestezii, pacient necítí žádnou bolest. Jako u každého chirurgického zákroku v lokální anestezii, je důležité, aby pacient nechodil na lačno a noc před zákrokem dobře spal. Pro chirurga je důležité znát jak alergickou, tak lékovou anamnézu. Po zákroku se většinou druhý den objeví otok nad operovanou oblastí trvající několik dní. Pacient užívá analgetika (léky proti bolesti) a antibiotika. Za týden až deset dnů se pacient dostaví na kontrolu a vyndání stehů. Vlastní implantát se zavádí během augmentace nebo následně jako samotný zákrok za několik měsíců. Vše záleží na stavu kosti.

Horizontální augmentace:

Vytvoření kosti do šířky je prováděno několika metodami, záleží, jak moc je potřeba kost rozšířit. V jednodušších případech se používá opět kostní směs v kombinaci s bariérovou membránou (ta udržuje kostní směs pohromadě a zabraňuje vrůstání měkkých tkání do augmentačního materiálu). Kostní směsi jsou dvojího typu. První typ je zvířecí kost, která projde přísným procesem denaturace a sterilizace. Druhý typ je chemicky vytvořená kost. Vlastní implantát je většinou zaváděn během augmentace.

U větších defektů jsou používány tzv. kostní bloky. Jedná se o kousek kosti, který chirurg odebere z jiného místa na těle např. brada, retromolární prostor (prostor za dolními osmičkami), kyčelní kost, a implantuje ho do místa defektu. Kostní blok je připevněn pomocí speciálních šroubků a celý defekt je ještě doplněn syntetickou kostní hmotou. Vlastní implantát je zaveden za několik měsíců.

Všechny zákroky jsou prováděny v lokální anestezii. Druhý den se většinou dostaví otok až modřina, ale během pár dnů se vše vrací k normálu. Pacient bere analgetika a antibiotika. Kontrola probíhá za 7-10 dní při vytažení stehů.
Jako poslední stojí za zmínku tzv. augmentace v parodontologii.

Zubní lékaři parodontologové jsou schopni v některých případech nahradit chybějící kost po proběhlé parodontitidě. Indikace jsou ale velmi omezené. Pacient musí být po tzv. hygienické fázi v léčbě parodontitis.

Samotný zákrok spočívá v odklopení dásně kolem postiženého zubu, důkladném vyčištění kolem kořene zubu, vyplnění kostního defektu syntetickou kostí a překrytí membránou. Poté následuje závěrečné sešití rány.  Celý zákrok je samozřejmě prováděn v lokální anestezii.

Augmentace měkkých tkání

Augmentací měkkých tkání rozumíme navýšení dásně a části sliznice. Nabízí se hned několik indikací, kdy je možné chybějící tkáně doplnit. Jako materiál je většinou používán tzv. epitelový nebo pojivový štěp z patra. Jedná se o část tkáně, která je chirurgem odebrána z patrové oblasti a okamžitě použita k následné augmentaci. Na trhu také nalezneme různé množství syntetických augmentačních materiálů, ale v ČR nejsou moc rozšířeny.

Všeobecně lze rozdělit augmentaci měkkých tkání na dvě skupiny:

• augmentace v implantologii
• augmentace v parodontologii.

Augmentace měkkých tkání v implantologii:

Se ztrátou hlavně předních zubů dochází jak k úbytku kosti, tak i následnému úbytku dásně. Proto, aby vlastní implantát vypadal co nejvěrohodněji, je důležité nahradit ztracenou tkáň. Zákrok je prováděn většinou během samotné implantace. Po zavedení implantátu, je v lokální anestezii odebrán štěp z patra a okamžitě fixován do potřebné oblasti. Místa odběru štěpu a implantace jsou opatřena stehem. Patro bývá často kryto speciální ochranou deskou.
Pacient přichází za 14 dnů na kontrolu a vyndání stehů.

Augmentace měkkých tkání v parodontologii:

Typickou indikací je překrytí tzv. gingiválních recesů - jedná se o sestouplou dáseň, která vznikla špatným čištěním, vrozenou méněcenností dásně nebo po proběhlém chronickém onemocnění dásně, lidově řečeno „odhalené zubní krčky“. Pacienti vnímají tuto problematiku hlavně z estetických důvodů. Zákrok probíhá v lokální anestezii, kdy je odebrán patrový štěp a je vložen mezi zub a dáseň, aby překryl defekt. Vše je pečlivě sešito velmi jemnými stehy. Pacient přichází za dva týdny na vyndání stehů, ovšem definitivní výsledek se dostaví až za několik měsíců. Někdy mluvíme o tzv. plastické chirurgii parodontu.