Odstranění zubního kamene

Co je to zubní kámen

Krátce po vyčištění zubů se na povrchu skloviny začne vytvářet tenký film tvořený glykoproteiny. Tento mikrofilm glykoproteinů chrání sklovinu před vnějšími vlivy. Postupně jej začnou kolonizovat bakterie, které dokáží vytvořit podpůrnou síť, nebo jakousi konstrukci, do které se dokáží navázat další kolonie bakterií. Tomuto bakteriálnímu společenství, říkáme již zubní plak. Nejdříve jsou v plaku výrazně zastoupené aerobní bakterie – to jsou ty, které potřebují k životu kyslík. Postupně se zvětšuje objem plaku a začíná se měnit složení a struktura bakterií – aerobní bakterie zůstávají pouze na povrchu plaku a v hloubce se vyskytují anaerobní bakterie – ty dokážou žít bez přítomnosti kyslíku.

Postupem času se bakteriální spektrum v plaku neustále mění a tento jev označujeme za zrání plaku. V určitém stádiu zrání se do struktury plaku postupně začnou usazovat minerály ze sliny. Do té doby, než se do plaku začnou usazovat minerály, se dá velmi lehce setřít vlákny zubního kartáčku. Ve fázi částečné mineralizace již plak nelze setřít tak lehce. Pokud dojde k úplné mineralizaci plaku již hovoříme o zubním kameni. Ve fázi úplné mineralizace nelze kámen odstranit pouhým čištěním zubním kartáčkem. Tvorba zubního kamene hlavně závisí na úrovni zubní hygieny. Může být také ovlivněna složením a kvalitou sliny (léky, onemocnění, stres).

Můžeme se setkat se dvěma druhy kamene:

1) Prvním je kámen, který se tvoří nad úrovní dásně. Tento kámen je poměrně měkký, žlutošedé barvy a k zubní sklovině nepřiléhá tak pevně.

2) Druhým druhem je kámen vznikající pod úrovní dásně. Tento kámen je tmavý, výrazně tvrdší a pevně lne k povrchu zubu.

Co jej způsobuje a jak se tvoří

Nejčastěji se zubní kámen může vytvářet v blízkosti velkých slinných žláz a to v dolní čelisti u řezáků ze strany k jazyku a u horních stoliček ze strany k tváři. Dále se kámen může usazovat kolem ortodontických aparátů a často i na pevných či snímacích zubních náhradách.

Proč je pro nás vlastně zubní kámen problémem

Povrch zubního kamene je hrubý, a proto mechanicky dráždí dáseň a zároveň se na něm mnohem lépe dokáže udržet plak, než na hladkém povrchu zubní skloviny. Plak zase dokáže dáseň dráždit chemicky. A to tak, že bakterie v něm obsažené umí vytvářet kyselé prostředí. Na kyselé prostředí a hrubý kámen reaguje dáseň obranným mechanismem – zánětem.

Zánět dásní je nejen nepříjemný, ale i nebezpečný. V prvních stádiích zánětu může být dáseň citlivá, oteklá, bolí a krvácí. Pokud je zánět v měkkých tkáních, lze jej správnou technikou čištění a použitím správných pomůcek vyléčit. Když je zánět neléčený, může se z měkkých tkání dostat až ke kosti (čelistní kost), v níž jsou jednotlivé zuby ukotvené. Ta se může oslabit natolik, že začne vlivem zánětu ubývat. Pokud dojde k narušení kosti, hovoříme o parodontóze. Pokud nezačneme parodontózu včas řešit, může dojít až ke ztrátě zubů. Parodontóza tedy není genetické onemocnění, ale je to včas neléčený zánět. Pacienti s parodontózou mohou mít různé potíže podle stupňů postižení. Například krvácení dásní, nepříjemný zápach z úst, viklavost jednotlivých zubů, vějířovité rozestupování zubů, obnažování zubních krčků.

Kdo odstraňuje zubní kámen

Zubní kámen bychom se nikdy neměli snažit odstraňovat v domácím prostředí. Lze sice získat informace o zaručených metodách o odstranění zubního kamene doma, ale jsou neúčinné. V lepším případě nemají žádný účinek a v horším se můžeme poškodit. Nikdy bychom neměli sami odstraňovat kámen ostrými předměty.

Můžeme se vážně poranit a navíc bychom nedokázali zaleštit sklovinu tak, jako v ordinaci a na hrubém povrchu se dobře dokáže usazovat nový plak a následně zmineralizovat v kámen. Dále pozor na metody využívající různé abrazivní látky a látky s kyselým pH. Sklovina se po odstraňování zubního kamene odborníkem nepoškodí. Pokud bychom se však pokoušeli odstranit zubní kámen neodborně v domácím prostředí, můžeme si sklovinu narušit.

Protože zubní kámen nejsme schopni odstranit v domácím prostředí, musíme si jej nechat odstranit odborníky. Nejhrubší nánosy se odstraňují ultrazvukem – lze tak odstraňovat oba typy zubního kamene. Jemnější nánosy odstraňujeme pomocí ručních nástrojů. Aby byl povrch zubů úplně hladký, je potřeba je ještě zaleštit. Existují dvě metody a to Airflow a depurace. Airflow je přístroj, který dokáže povrch zubu vyhladit a odstranit i silné pigmentace z potravy. Je to speciální koncovka, která se upíná do soupravy na zubařském křesle.

Postup odstraňování zubního kamene

Z koncovky tryská stlačený vzduch, prášek a tekutina. Po airflow se vždy provádí depurace, neboli zaleštění. Jsou to kartáčky různých tvarů a rozměrů či gumové kalíšky, které se upínají do násadců na soupravě zubařského křesla. Kartáčky leštíme povrch zubů pomocí speciální pasty. Airflow však nelze použít při silném podráždění dásně zánětem. Ošetření by pacient vnímal velmi citlivě. 

Zubní kámen může odstranit zubní lékař i dentální hygienistka. Cílem však je pacienta naučit čištění zubů tak, aby kámen vůbec nevznikl a ne opakovaně jej odstraňovat. Protože odstranění a zároveň naučení se správnému čištění je poměrně časově náročné, je výhodnější hlavně pro pacienta, aby se problému zubního kamene věnovala dentální hygienistka. Lékař má pak více prostoru na ošetření jednotlivých zubů. Zubní kámen vzniká kvůli nesprávné technice čištění. V ordinaci dentální hygienistky je prostor nejen pro odborné odstranění zubního kamene, ale hlavně pro výběr správných pomůcek k čištění a nacvičení správné techniky čištění. Pokud si pacient správně čistí zuby, nevznikne ani plak a ani zubní kámen.

Jak se bránit tvorbě zubního kamene

Prevencí, která spočívá v pravidelných návštěvách odborníků, kde nás naučí o zuby správně pečovat. Potřebujeme mít čistý zub ze všech stran, proto jsou kromě klasického kartáčku důležité i mezizubní pomůcky. Velmi důležitá je také technika čištění a to tak, abychom měli dobře odstraněný plak z povrchu korunek, ale zároveň mechanicky nepoškozenou dáseň. Naučit se dobře čistit své zuby, není zas tak jednoduché.

Proto odborník musí věnovat poměrně velké množství času praktickému nácviku čištění zubů s pacienty. Věnovat se každému pacientovi individuálně tak, aby zjistil, jaké jsou jeho potřeby, a tak mu dokázal co nejlépe poradit.

Zkoordinovat vše tak, aby pacient uměl vyčistit správně chrup a zároveň, aby bylo čištění pro něj přijatelné. Například v možnostech individuální zručnosti, časových možnostech. Zkrátka udělat z čištění zubů příjemnou činnost a ne nutnost. A pokud již máme zubní kámen, dokáže nám jej odborník šetrně odstranit bez narušení skloviny a v místech, která nám dělají problémy, znovu nacvičit správnou techniku čištění.

Autorkou článku je Barbora Havlanová, DiS - dentální hygienistka Stomatologického centra AV dental